Většina lidí je upřímně přesvědčena, že nad ostatními vynikají v žádoucích vlastnostech.
V tržním prostředí má toto přesvědčení o nadřazenosti významné dopady, protože někteří z nás velmi riskují, když mají nadměrnou důvěru ve své úsudky. A to i v naprosto nepředvídatelných situacích. Velmi často sami sebe klameme nepodloženým optimismem, když předvídáme výsledky riskantních projektů. Nadhodnocujeme přínosy a podhodnocujeme náklady. Proto se soudíme, proto zahajujeme války a proto si tak často otevíráme malé podniky.
Optimismus se může stát sebenaplňujícím proroctvím,
což je dobré. Jenže optimismus někdy i škodí. Například když na sebe dobrovolně bereme značná rizika. Tehdy podceňujeme možné problémy a přeceňujeme svou prozíravost.
Díky důvěře v budoucí úspěch a pozitivní náladě získáváme zdroje od jiných, pozdvihujeme morálku spolupracovníků a zvyšujeme tím své šance. Tam, kde je zapotřebí akce, může být optimismus přínosem. Pozor na slovo může. Protože většinou to nevyjde.
Ze statistik vyplývá, že je pouze 35% pravděpodobnost
u malých podniků, že budou fungovat déle než pět let. Jenže konkrétní člověk, který si otevírá takový podnik, nevěří, že by se statistika mohla týkat jeho. Z jednoho průzkumu naopak vyplynulo, že podnikatelé věří, že působí ve slibném oboru: odhadovali šance na úspěch u „podniků podobných, jako je ten jejich“ na téměř dvojnásobek (60 %).
Investoval by člověk tolik peněz a času, kdyby předem věděl, že 60 % nových restaurací do tří let uzavře provoz?
???
Optimismus je všeobecně rozšířený, vytrvalý a nákladný
Jenže současně je to motor pokroku! Přispívá k rozvoji společnosti.
Tím, že se na určitý trh vrhne více konkurentů, než tento trh může unést, je celkový účinek na ekonomiku pozitivní, i když konkrétní lidé hodně často skončí špatně.
Z knihy Ivo Tomana Sebedůvěra, sebevědomí a jak je zvýšíte