V roce 1994 jsem začal dělat přímý prodej. Tento obchod se mi líbil. Jenže dlouho jsem tápal. Měl jsem samé neúspěchy. Snažil jsem se, ale nebylo to ono. Avšak po několika měsících během pár dní několik vět změnilo můj život.
Tři z nich Vám teď prozradím. Všechny jsou ze školení a konferencí.
1. Proč mluvíš, když tě zrovna nikdo neposlouchá?
Na dvoudenním školení jsme večer seděli a bavili se o podnikání.
Najednou slyším, jak na mne jedna známá téměř křičí:
„Proč mluvíš, když tě teď nikdo neposlouchá? My se bavíme o něčem jiném a ty furt meleš to své, co teď nikoho nezajímá! Jen se nás snažíš překřičet.“
To byl šok. To mne opravdu dostalo. Poprvé v životě jsem začal přemýšlet, že mluvit více a hlasitě, neznamená být více poslouchán. Aby mne jiní poslouchali, musím používat jiné věci než slovní agresivitu.
2. Jak žádáš o peníze?
Za měsíc jsem jel na další dvoudenní školení.
První den jsem s ostudou veřejně přiznal, že jsem za celý měsíc ani jednou nic neprodal, přestože jsem měl 59 prezentací – tedy dvě denně.
Strašně jsem se zato styděl. Byl jsem totiž rekordmanem – takového troubu tam do té doby neměli.
Ranní přednášku školitel začal větou: „Většina lidí špatně žádá o peníze. A jak žádáš o peníze ty?“
A obrátil se na mého souseda. Naštěstí, protože já jsem si s hrůzou uvědomil, že o ně nežádám vůbec.
Ten den jsem se naučil, jak správně v několika vteřinách požádat o peníze. Říkám tomu Instinkt zabijáka. Po tomto školení jsem se opět stal rekordmanem – trhal jsem rekordy v prodeji. Vydělalo mi to miliony.
A nejenže tento jednoduchý postup přes 20 let s úspěchem používám, také ho učím další zájemce.
3. Živte se jen tím, v čem vynikáte
Jsem dřevařský inženýr. V té době jsem přes den podnikal ve stolárně a po večerech dělal přímý prodej. Asi tři týdny po už zmíněné přednášce jsem se přihlásil na konferenci o nábytku a večer před ní jsem se díval na televizi. V jedné zábavné relaci v televizi vystupovala skupina Plavci. Hráli píseň Promování inženýři a po ní moderátor položil publiku otázku: „Kolik členů skupiny plavci má vysokoškolský titul?“
A já žasl, že polovina. Vystudovali něco… a pak se živili hraním country hudby.
Nechápal jsem, jak se někdo může živit něčím jiným než tím, co vystudoval… až do toho dne, kdy mne ve 29 letech osvítilo, že ze mne nebude špičkový nábytkář. Že nejlepší bude spálit mosty a dělat to, v čem začínám vynikat – tedy v přímém prodeji. Během pár týdnů jsem prodal mou zadluženou stolárnu a od té doby jsem na pilu či hoblík ani nesáhnul.
Od té doby každý měsíc jezdím na školení a konference a posílám na ně své spolupracovníky. Zajímá mne, kam se svět ubírá a jak to dělají jiní. Chci se učit z chyb i úspěchů jiných. Zaplacené vstupné je levnější, než se učit z vlastních chyb!
| S pozdravem
Ing. Ivo Toman |