Nejen vánoční dárky, které firmy posílají svým klientům a obchodním partnerům, mají obdarovanému poděkovat za spolupráci, ale také ho ujistit o tom, že s ním počítáme i v nadcházejícím roce. Při snaze udělat radost obdarovaným je však třeba dát si pozor, abychom neporušovali slovy zákona hospodářskou soutěž. Na podplácení v rámci hospodářské soutěže pamatuje jak občanský, tak trestní zákoník. Jak varuje Petr Glogar, advokát z mezinárodní advokátní kanceláře PwC Legal, za určitých okolností může být takový dárek považován také za úplatkářství podle trestního zákoníku. „Proto je důležité v souvislosti s dáváním a přijímáním firemních darů postupovat obezřetně,“ dodal.
„Pokud svým obchodním partnerům každoročně věnujete víno nebo firemní blok s propiskou, nemusíte se bát. Drobné marketingové předměty podezření nevzbuzují a jejich darování je v naprostém pořádku. Problém by mohl nastat u darů větší hodnoty, například u zahraničního pobytu či luxusních hodinek. Takový dar by mohl být právně posouzen i jako nekalosoutěžní podplácení,“ upozornil Petr Glogar.
Jak tedy posoudit, zda při obdarovávání neporušujeme hospodářskou soutěž? „Posouzení míry prospěchu se u jednotlivých společností liší. Může jít například o získání budoucí zakázky či úmyslné nedořešení pohledávky. Představme si třeba vedoucího nákupu, který od dodavatelů přijímá různé hodnotné dárky. Takovým případem se zabýval dokonce Ústavní soud, který zaměstnancovo chování posoudil jako korupční. Jeho zaměstnavateli byl následně přiznán nárok na majetkové odškodnění, které mohl vymáhat na nákupčím,“ vysvětlil Petr Glogar.
Mnoho firem má v dnešní době etické kodexy, které mimo jiné stanovují pravidla pro darování a přijímání firemních darů. Etické kodexy nejenom usnadňují rozhodování zaměstnanců o přijímání darů, ale také ujasňují postoj firmy. Mnohé zahraniční firmy mají tyto kodexy jako důležité součásti firemní politiky. Většina takových kodexů povoluje přijímání darů, které nepřesahují hodnotu 500 Kč.
„Jako příklad můžeme uvést láhev vína či bonboniéru. I takové dary by však měly být přijímány veřejně a při pochybnostech by se zaměstnanec měl obrátit na svého nadřízeného nebo na osobu, která je přímo pověřená k posuzování záležitostí etického kodexu – u větších firem to je tzv. etický ombudsman,“ sdělil Petr Glogar.
Zvláštní kapitolou je riziko úplatkářství spojené s poskytování darů veřejným činitelům, zejména úředníkům. Problematikou přijímání darů se výslovně zabývá také dlouho diskutovaný služební zákon, který úředníkům ukládá nepřijímat dary, které mají vyšší hodnotu než 300 Kč. Některé úřady mají pravidla úředníků pro přijímání darů dále upřesněna ve vnitřních předpisech, stejně jako firmy často ve formě etických kodexů.
„Podle těchto kodexů nejsou úředníci oprávněni až na výjimky přijímat dary. Počet a druh darů je proto u úředníků přísně omezený. Přijetí daru má symbolizovat úctu vůči dárci, úředník jej však musí neprodleně ohlásit pověřenému zaměstnanci či nadřízenému. Některé úřady, hlásící se ke zvýšené transparentnosti stanovují dokonce přímo, kolik tabulek čokolády či jaké maximální množství alkoholu lze přijmout a jaké již ne. Jakýkoliv přešlap při obdarování úředníka se totiž nevyplácí. Podplacení úřední osoby je stejně, jako přijetí úplatku úřední osobou, závažnějším trestným činem ze své podstaty a sazba za takový trestný čin by tedy byla vyšší než sazba za uplácení například manažera soukromé firmy,“ upřesnil Petr Glogar.
Na rozdíl od uplácení v soukromé sféře jsou ve veřejném sektoru jasně stanoveny hranice. Přijímání větších darů úředníky je striktně zakázáno, zde se nespletete. Při darování mezi firmami je třeba být taktéž obezřetný a hranice jasně vymezit.
„Pokud se chystáte potěšit pracovnici finančního úřadu darem poněkud větší hodnoty jako poděkování za příjemnou spolupráci, raději si to ještě rozmyslete. Takové jednání by se vám mohlo značně prodražit,“ dodal Petr Glogar.
(tz)