Děkuji náhodám, které prý neexistují, ale kdo ví, jak to všechno je… Do mé profesní dráhy mi přináší občasné setkání s majiteli, manažery, osobnostmi českého průmyslu, a já si těch okamžiků nesmírně vážím. Jsou inspirativní, otvírají mi oči. Generační dvojicí mužů, jimž ráda naslouchám, jsou odborníci stejného jména i příjmení: Ing. Jan Rýdl starší, předseda správní rady TOS VARNSDORF a.s., a syn Ing. Jan Rýdl, MBA, který působí v roli statutárního a generálního ředitele jmenované společnosti. Jejich firma patří ke stálicím našeho exportu a reprezentuje vzácné know-how české strojařiny. Proč? Odpovědi najdete ve slovech Ing. Jana Rýdla mladšího:
Světové trhy, kde přestává platit, co bývalo zvykem, střet Ruska a Ukrajiny, konzervativní Evropa, nadějné vyhlídky ekonomiky USA, stále ještě složitá Čína: exportéři, hledejte nová odbytiště… Ono se to analytikům řekne. Jak vidíte příležitosti pro české firmy očima vaší firmy? Je realita opravdu plná pesimizmu, nebo spíš zbytečně podléháme davové psychóze?
Svět je složitý a nikdy už nebude asi jednodušší. V minulosti jsme byli zvyklí, že po krátké fázi recese, zpravidla trvající dva až tři roky, přichází doba konjunktury v rozsahu sedmi až deseti let. Tato doba je podle mého názoru nenávratně pryč. Současnost dle slov klasika managementu Petera Druckera charakterizuje turbulence. Jedinou konstantou je neustálá změna. Co mohou firmy s tímto fenoménem dělat, aby byly nadále úspěšné? Musí jej akceptovat, být více flexibilní a pracovat. Podléhat pesimizmu k ničemu nevede. My v dané situaci vidíme především příležitost k dalšímu rozvoji. Nepotřebujeme rady typu „výpadek vývozu do Ruské federace v důsledku uvalení sankcí nahraďte nalezením nových trhů“. To víme sami.
Jestli od státu něco potřebujeme, pak jsou to stabilní podmínky pro podnikání, zajištění kvalifikované pracovní síly na trhu práce a jako bonus podporu aplikovaného výzkumu a vývoje. Působnost státních institucí v zahraničí sice může napomoci k navázání kontaktů, ale reálné obchody budeme muset vždy vyhledat a uzavřít sami. Nepodléhám davové psychóze, věřím v naše lidi, jejich schopnosti a v náš produkt. To mi pomáhá hledat cestu dál.
TOS Varnsdorf má u nás i za hranicemi vynikající jméno. Jste prostě špička. Jak se takový úspěch buduje? Co za ním stojí?
Přestože vnímání úspěchu může být pro každého člověka jiné, jsem osobně přesvědčen, že v případě TOS VARNDORF o úspěchu hovořit lze. Za jeho budováním stojí především rozsáhlé investice do vývoje a výzkumu nových technologií, výrobků a služeb, do zkvalitňování vlastní výrobní základny, a především do osobního rozvoje a motivace našich pracovníků. Bez zvyšování a uchování znalostí a dovedností našich lidí by nebylo možné jakéhokoliv úspěchu dosáhnout. Ten nikdy nepřichází sám od sebe, úspěch je zapotřebí si zasloužit každodenní poctivou prací všech ve firmě.
Etablovat se na jiném než evropském trhu není levné a nejde to ze dne na den. Jak jste se probojovali například do USA? Čím jste pro americké firmy zajímaví?
V současné době se často hovoří o globalizaci trhů, což však nemusí nutně znamenat, že tyto trhy jsou stejné či že se chovají podobně. Při vstupu na jakýkoliv zahraniční trh si vždy klademe otázku, co můžeme zákazníkům na tomto trhu nabídnout a zda rozumíme důvodům, proč bychom mohli být zde úspěšní. Americký trh je specifický tím, že je zaměřen zcela pragmaticky na poměr užitná hodnota versus cena. Jinými slovy naši američtí zákazníci skoro vždy volí tu variantu, která jim zajistí v krátkém horizontu splnění jejich momentálních výrobních potřeb za co nejnižší cenu. Naše produkty jsou charakteristické univerzálním použitím, kterému je přizpůsobeno i vybavení stroje. Umíme však nabídnout i specifické řešení uzpůsobené pro konkrétní technologii, a to mnohdy rozhoduje. Naše reference v USA a Kanadě v tomto ohledu hovoří samy za sebe.
Obráběcí stroje, to je pořád dost velké know-how, a ta česká chytrost ve světě stále něco znamená. Co především?
O tom, že naši předkové nám zde zanechali obrovské dědictví, na kterém dodnes staví řada špičkových českých strojírenských firem, není pochyb. Know-how, které se dědí z generace na generaci, tu stále je. Potíž však je, že u mladých lidí náš obor ztrácí svou popularitu, a tím se jejich zájem o pokračování této tradice vytrácí. Jde o celospolečenskou záležitost, která není specifikem ČR. Stejný problém tíží snad kromě asijských států celý svět. Jasně to dokládají moje osobní zkušenosti z rozhovorů se zákazníky. Například při jednání u zákazníka v USA mi jeden majitel firmy sdělil, že náš stroj okamžitě koupí, ale za podmínky, že mu k němu přidám i člověka, který ho bude obsluhovat. Takovýchto příkladů bych mohl popsat mnoho. Zkrátka lidí, kteří mají znalosti, dovednosti, cit a lásku pro řemeslo bohužel ubývá. To musíme změnit, chceme-li, aby i naši následovníci měli na čem stavět tak jako my.
Byli jste jednou z prvních našich společností, které vyrazily na čínský trh, a také to pár let trvalo, než jste našli takového partnera, s nímž jste postavili společný podnik. Jak vypadá spolupráce dnes? A přiučili jste se něčemu od čínské strany?
Náš společný podnik jsme založili už v roce 2005. Hledání vhodného partnera nebylo vůbec jednoduché a upřímně řečeno, start společného podniku byla přes všechny přípravy a analýzy stejně sázka do loterie. Naštěstí mohu s odstupem času konstatovat, že naše volba byla správná. Přestože současné výsledky našeho společného podniku „pokulhávají“ za vytyčenými cíli na začátku naší spolupráce, jednoznačně musím zhodnotit rozhodnutí k založení společného podniku jako prospěšné a správné. Bez tohoto kroku bychom zřejmě čínský trh a jeho specifika vnímali jen velmi vzdáleně. Pro jeho pochopení je nezbytné být v Číně přítomen na denní bázi. Současné horší výsledky našeho společného podniku oproti očekávání jsou způsobeny spíše změnou nákupních zvyklostí čínských zákazníků než produkty, které ve společném podniku vyrábíme. Důkazem toho mohou být i zlepšující se prodejní výsledky naší druhé čínské dceřiné společnosti, která prodává v Číně stroje, které vyrábíme u nás doma. Čínští zákazníci se zkrátka začínají přiklánět k evropským výrobkům místo k čínským, přestože si za ně musejí zpravidla trochu připlatit.
Směřujete do Jižní Afriky, rádi byste se více spřátelili s Jižní Amerikou a za velký potenciál pro vývoz obráběcích strojů považujete Mexiko. Zejména poslední jmenované teritorium a některé země Latinské Ameriky lze dobýt jen na základě nelehce získaných kontaktů, ale to je prý nadlidský úkol. Jak byste charakterizovali tento trh?
Snaha o získání nových trhů je vždy základem strategie růstu. Přestože tento přístup v sobě skrývá řadu rizik, je kromě růstového potenciálu i zdrojem pro diverzifikaci teritoriálního rizika. Myslím si, že současná situace kolem prodejů do Ruské federace je toho zářným příkladem. Proto se snažíme mít celosvětovou působnost. Zajímají nás všechny trhy, které vyhodnotíme z hlediska našich produktů jako zajímavé. Jižní Afrika, Jižní Amerika a Mexiko tak nemůžeme přehlédnout. Jak jsem již řekl, všechny zeměpisné oblasti jsou vždy něčím specifické. O Mexiku to platí také. Je zde jasná vazba na americký trh, především obchodní vazby na zákazníky v USA. Ne nadarmo je Mexiko s trochou nadsázky nazýváno „výrobní základnou USA“. Z tohoto důvodu tento trh přebírá mnohé z charakteristik, které platí pro trh v USA. To, co je ale pro všechny trhy stejné, je fakt, že bez zkušeného a seriózního partnera se na cizím trhu neobejdete. Zde to platí o to více, že řada míst v Mexiku je pro naše evropské vnímání bezpečnosti poněkud problematická.
Kudy jde vaše inovace? Můžete prozradit, o čem nyní přemýšlíte?
Inovace je základ podnikání. Bez ní můžete chvilku žít, ale ne přežít. Proto považuji investice do inovací za stavební kámen našeho dalšího rozvoje. Například v loňském roce jsme uvedli na trh tři zcela nové stroje, které rozšířily naši obchodní nabídku. Díky tomu jsme nyní schopni našim zákazníkům nabídnout ucelený sortiment frézovacích a vyvrtávacích strojů od kategorie malých, lehkých horizontek až po velké, těžké stroje s hydrostatickým vedením na všech lineárních osách pro výkonné, silové obrábění rozměrných dílců stejně jako rychlá, produktivní obráběcí centra splňující požadavky na komplexní, přesné obrábění s minimalizací potřeby obsluhy. V letošním roce se chystáme představit další novinky v naší nabídce, které rozšiřují možnosti uplatnění našich strojů. Když dovolíte, o podrobnostech se zmiňovat zatím nebudu, zveřejnění by mohlo ubrat na efektu, který od jejich uvedení na trh očekáváme.
Spolupráce s vysokými školami, teorie do praxe firmy, technické vzdělávání, kvalifikované dělnické profese – to jsou záležitosti, jimž se věnujete prozíravě, průběžně a s velkou náruživostí. Je to rovněž o investicích. Nelitovali jste někdy?
Jak už jsem se zmínil, bez technicky vzdělaných mladých lidí nelze plánovat další rozvoj strojírenství. Přestože si myslím, že hlavní roli v této oblasti by měl sehrát stát, jehož současný systém podpory studijních oborů je přinejmenším diskutabilní, je nutné říci, že významné strojírenské firmy mohou pro zatraktivnění technických oborů udělat mnohem více. Proto našich investic do rozvoje technického školství a spolupráce se školami na všech úrovních rozhodně nelitujeme. Ba naopak. Přivítali bychom, kdyby nám bylo umožněno otevřít vlastní technické učiliště s možností zásadním způsobem určovat směry praktické, ale i teoretické výuky. Zde však narážíme na koncepci vytvořenou krajskými úředníky, do které zatím neumíme proniknout. Oblast školství je prozatím podřízena zcela jiným kritériím, nežli je měřítko úspěšnosti jejich absolventů na trhu práce. Lepší je situace s vysokými školami, i když i zde je problém s nedostatkem absolventů. Daří se však spolupráce na vývojových projektech, kde bychom jen stěží hledali jiného vhodnějšího partnera. Odborné znalosti a technická vybavenost laboratoří vysokých škol je stále na lepší a lepší úrovni.
Spousty lidí nad strojařinou dnes ohrnuje nos, ani vlastně netuší, proč. V čem je pro vás osobně tento obor krásný? A v čem bychom měli vidět jeho budoucnost?
Před tím, než se vyznám ze svého obdivu ke „strojařině“, je nutné zmínit, že na rozdíl od mého otce je mé vzdělání humanitního charakteru. O to cennější, alespoň si to myslím, mohou být mé osobní poznatky. Bližší poznání toho, co stroje vyráběné našimi lidmi umožňují, jakých přesností dosahují a jakou složitost v konstrukci a zhotovení představují, mě vždy naplňuje nesmírnou úctou k lidským znalostem a dovednostem. Vždy jsem měl rád matematiku, a proto jsem neměl problém se pohybovat při řešení úloh v délkových mírách jako je 0,01 mm. Nicméně teprve seznámení se se stroji, které v prostoru obrábění s rozměry 20 x 5 x 2 m (tj. 200 m3) dokáží břitem nástroje opakovaně najet na libovolnou polohu s přesností 0,01 mm, jsem pochopil skutečnou dimenzi tohoto rozměru i to, co dokáží „zlaté české ručičky“! A právě v kultivaci těchto znalostí a dovedností podle mého názoru tkví budoucnost českého strojírenství.
Řídit firmu takových rozměrů a mít zodpovědnost i za majetek tak velké hodnoty je dnes o nadlidském úsilí. Jak zvládáte svůj všední den, abyste se z toho nezbláznil?
Svoji práci nevnímám jako nějaké nadlidské úsilí. Snažím se, aby to, co společně s mým týmem vytváříme, bylo k prospěchu firmy, v souladu s jejími vytyčenými cíli a přispělo k růstu její hodnoty. Při přijímání klíčových rozhodnutí je dobré si uvědomovat zodpovědnost za své kroky, ale zároveň je nutné umět podstoupit adekvátní riziko. Proto, aby se z toho člověk nezbláznil, je nutné umět věřit ve své schopnosti a v tým, který ho obklopuje. Jsem si jist, že štěstí a úspěch na nikoho nečeká. Je nutné jim jít naproti. A jak se vyrovnat se stresem, který toto vše doprovází? Zvolit vhodný způsob vyčištění hlavy. Zde si musí každý najít svoji cestu. Pro mě je to rodina a sport.
Hodně cestujete. Nebojíte se někdy o život?
Je pravdou, že díky svým cestám jsem zažil mnoho okamžiků, které se zřejmě každému hned tak nepřihodí. Nicméně se musím přiznat, že se jim snažím všemožně vyvarovat. Proto vždy volím způsob cestování a pobytu v exotičtějších destinacích tak, aby bylo možné předcházet vzniku „ošemetných“ situací. Čas od času se však ani tomuto nevyhnu. Pominu-li výpadek motoru u letadla letícího z Prahy do Toronta uprostřed Atlantského oceánu a následného nouzového přistíní v irském Dublinu, tak jsem se asi nejvíce bál při obyčejné cestě taxíkem z indické Bombaje do Pune, kdy náš řidič zcela ignoroval mé zažité evropské standardy řízení a hnán touhou své pasažéry co nejrychleji dopravit do místa určení míjel protijedoucí kamiony, osobní vozy a ležící krávy v milimetrových odstupech. Někdy je lepší zavřít oči a věřit.
A nad jakým přáním a předsevzetím jste si se svým otcem, Janem Rýdlem starším, osobností českého strojírenství, připil do nového roku?
Společně s otcem máme novoroční tradici, kdy pořádáme u něj doma novoroční golfový odpal. Zde si kromě banálních předsevzetí o zlepšení hendikepu a účasti alespoň na čtyřech turnajích vždy přejeme, abychom byli všichni zdraví, šťastní a ať se nám daří. A to přejeme i všem kolem nás.
otázky připravila a za optimistické odpovědi poděkovala
Eva Brixi