Kdo okusil bílý jogurt z Choceňské mlékárny, který dodává výrobce přímo pro značku COOP, musí se mnou souhlasit, že je to lahoda. Nedivím se proto, že jogurt uspěl u erudovaných osobností, které tvořily porotu na Zemi živitelce koncem letošních prázdnin. Tradiční součástí mezinárodního veletrhu je totiž soutěž Zlatý klas oceňující špičkové výrobky a novinky z oblasti agronomie, zootechniky, mechanizace, potravinářství, služeb pro zemědělství a venkov, lesního i vodního hospodářství. Z 34 přihlášených exponátů byly tři oceněny Zlatým klasem s kytičkou za to, že splňují i náročná ekologická kritéria, a dvanáct exponátů obdrželo ocenění Zlatý klas.
Naprosto jedinečný úspěch zaznamenalo COOP Centrum družstvo, přihlašovatel exponátů za řetězec COOP, které v nejsilněji obsazené kategorii Potravinářství a zpracovatelský průmysl získalo hned dva Zlaté klasy jako jediný obchodní řetězec. První Zlatý klas obdržela Dolcezza Arašídová pomazánka 340 g, kterou pro řetězec COOP vyrábí Chocoland, a. s. Druhý Zlatý klas získal Ranko Smetanový jogurt bílý 380 g, který přímo pro COOP vyrábí Choceňská mlékárna, s. r. o.
COOP Centrum družstvo Praha a COOP Morava jsou nákupní centrály pro jediný český obchodní řetězec. Domácí původ řetězce a jeho benefity ocenil také prezident Miloš Zeman ve svém projevu při zahájení Země živitelky, v němž kritizoval obchodní politiku jiných subjektů a chválil naopak tržní úspěchy značky COOP. Obchodní řetězec COOP se pyšní podporou domácích, zejména regionálních výrobců, i tím, že v porovnání s konkurencí nabízí největší procento regionálních produktů. Fandovství prezidenta republiky však vyvolalo značnou diskuzi. Sama skupina COOP na to reagovala takto:
Prvním zmíněným okruhem je otázka výnosů, marží a ziskovosti maloobchodu. Jde navíc o populární téma, kde různé, málo informované strany udávají čísla, aniž by si je ověřily, nebo je úmyslně upravují. Marže na jednotlivé komodity nelze vytrhávat z kontextu, tj. vybrat si nejvyšší použitou marži, kterou zjistím, a brát ji jako základ pro ekonomiku maloobchodu. Kdybychom postupovali stejným systémem u zemědělců a zpracovatelského průmyslu, také bychom objevili extrémní marže na plodiny či výrobky. Marže, zejména u maloobchodu, který prodává tisíce výrobků, lze brát z titulu posouzení jejich velikosti výhradně průměrem, a to navíc takovým, který se dá verifikovat. Známe pouze jediný takový zdroj, a tím je Český statistický úřad. Dle něj se pohybuje marže u potravin cca 20–23 %. Nutno též podotknout další zásadní vliv na velikost a význam této kategorie. Tou je prodej zboží v akcích, jejichž rozsah je na úrovni zhruba 50 % veškerého prodávaného zboží. Na tyto výrobky je uplatňována marže blížící se nule, či je dokonce prodáváno pod nákupní cenou. Znovu je potřeba zdůraznit, že marže není zisk, ale výnos, z kterého se kryjí nemalé provozní náklady, jež musí každý obchodník vynakládat.
Další oblastí, o níž se pan prezident zmínil, je podpora prodeje českých potravin. Předně je potřeba upozornit na fakt, že prakticky neexistuje přesná definice toho, co je česká potravina, a prodejci i výrobci tento fakt zneužívají k vylepšení svých statistických údajů o prodeji takových výrobků. Velkým problémem je použití podílu prodeje českých potravin při hodnocení ekonomiky prodeje u daného obchodníka. Média, ale i někteří státní úředníci, vidí v prodeji českých potravin ekonomickou výhodu. Téměř opak je pravdou. Statistika ukazuje, že řetězce, které vykazují podíl nejmenší, jsou nejúspěšnější na našem trhu, a to jak z hlediska ziskovosti jejich podnikání, tak i z titulu zájmu zákazníků o jejich služby, což samozřejmě spolu přímo souvisí. Nemyslíme si však, že by někteří obchodníci podceňovali význam podílu českých potravin na jejich maloobchodním obratu. Všichni si uvědomují, že objem prodeje českých potravin úměrně zvyšuje zaměstnanost a tím i koupěschopnost zákazníků.
Přístup Skupiny COOP je v tomto ohledu specifický, neb podporu českých potravin jim dala do vínku již před 160 lety při založení prvních družstev jejich vlastní členská základna. Bereme tuto podporu jako srdeční záležitost a snažíme se ji dlouhodobě jako jedni z mála v široké škále nabídnout. Co brání Skupině COOP větším aktivitám v této oblasti, je lepší koordinace takových aktivit ze strany státu. Velmi negativní dopad má například silná inflace rádoby českých značek, která způsobuje velmi špatnou orientaci v nabídce produktů na trhu a budí spíše odpor než pozitivní ohlasy. Samozřejmě velmi škodicím prvkem jsou stále více napjaté vztahy mezi výrobci a obchodníky, které jsou podporovány špatnou legislativou a stálým obviňování obchodu, že žije na úkor zemědělců nebo výrobců.
COOP tedy vyzývá k rozumným přístupům v regulaci trhu, které by měly být promyšlenější a vůči maloobchodu méně agresivní. Jako cestu k tomuto cíli vidíme dvě zásady. První je nesnažit se přijímat taková regulativní opatření, která jdou nad rámec EU, a tou druhou, která s první přímo souvisí, je počkat na řešení míry a rámce regulace, která z EU přijde a na které se intenzivně pracuje. V neposlední řadě se prezident Miloš Zeman zmínil o podpoře Skupiny COOP coby tuzemského maloobchodníka. Prezident tuto výzvu již použil opakovaně. Před rokem slíbil realizovat schůzku na toto téma, zatím zůstalo pouze u slibu. COOP je připraven kdykoliv jednat na téma podpory českých potravin a diskutovat o jakýchkoliv možnostech, které by tento trend podpořily.
připravila Eva Brixi
Ing. Zdeňku Juračkovi, představiteli značky COOP
a šéfovi nové Asociace českého tradičního obchodu,
jsem položila otázku:
Mohl by na základě nadměrných konkurenčních aktivit vzniknout úplně nový český řetězec pro prodej domácích potravin? A mohl by stát zřídit takový subjekt podle svých vlastních představ?
Nemyslím si, že taková situace může nastat, alespoň ne v blízké budoucnosti. Mám k tomu několik důvodů. Zmíním dva. Vzniká sice poměrně dost nových českých obchodních subjektů a ty stávající se poměrně rychle ekonomicky stabilizují, ale na získání rozhodujícího navýšení podílu na trhu to zatím nevypadá. Další důvod vidím v otázce podpory ze strany státu. Takto zaměřenou přímou podporu si stát nemůže dovolit, neb v EU nelze upřednostňovat ze strany státu jeden subjekt před druhým. Mohu konstatovat, že tato situace je velmi sledována a pochybuji silně, že by se tento nepsaný zákon pokusil někdo úspěšně obejít. Cestu podpory ve prospěch českého obchodu a naopak podporu českých výrobců ze strany obchodníků lze řešit výhradně dohodou mezi těmito subjekty, a to postavenou na bázi solidnosti a transparentnosti. O to se bude AČTO snad úspěšně pokoušet.