František Janíček je Rytíř české chuti. Toto ocenění získal v soutěži Česká chuťovka vloni v prostorách pražského Senátu jako první v historii zmíněné soutěže. Uzeniny a nápady firmy Janíček & Čupa, speciální výroba uzenin, s. r. o., ze Židlochovic, jak obohatit trh a přimět zákazníka rozumně utrácet a stravovat se jakostně, jsou ze života.
Když se zeptáte těch, kteří oboru trochu rozumí, nedají na Janíčkovy výrobky dopustit. Je to bašta, kterou jen tak někde nemáte šanci ochutnat. Masná výroba představuje 20 tun specialit měsíčně. V roce 2007 začala firma jako druhá v republice produkovat salámy uherákovitého typu s ušlechtilou plísní na povrchu. V nabídce jsou úžasné dárkové balíčky. A hluboko v jeho duši přesvědčení, že pojem kvalita není rohožka na čištění zablácených bot. Aby všechno to, co postavil, pořídil, dokázal, bylo možné, musel hodně investovat. Doslova krást svůj volný čas a hazardovat se zdravím. Přesto setrval. I když mu často mizí úsměv ze rtů. Štve ho spousta věcí, které protiřečí zdravému selskému rozumu. Přesto si myslím, že jde správnou cestou:
Vaše podnikání je kus vašeho osudu. Jak jste již několikrát popisoval, začínal jste z ničeho, pracoval takřka ve dne v noci, ale výsledky přišly. Kdo u vás ochutnal,
tak se vrátil. To je přece to nejlepší, co jste si mohl přát…
Začátky byly tvrdé, ale bylo nadšení a touha něco dokázat. Ani nám nevadilo, že se dělalo 16–18 hodin denně, i soboty a neděle. Změnila se však ekonomika a u většiny obyvatel se tak na kvalitu moc nehledí. Díky tomu, že se stále rozrůstá prodejní plocha masa a uzenin, začíná spousta dotovaných pojízdných prodejen a také na každé vesnici a městečku trhy. Říkám si, ať žije systém HACCP. Na jedné straně se vyžaduje chodit pomalu v rouškách a na druhé – mouchy, vítr něco přinese. Myslím si, po velikém rozmachu obchodních řetězců nás nyní likvidují trhy a zmíněné pojízdné prodejny (povedlo se, co se mělo povést, ať se likvidují malí mezi sebou). Ano, i toto je demokracie, ale z hlediska hospodáře – nemám slov.
Zdá se, že propadáte pesimizmu… Ale není proč – nabízíte skvělé uzeniny, polotovary, které šetří čas, smažíte řízky. Při tom všem sázíte na kvalitu, která má svou cenu. Úspěch se dostavil, ví se o vás a v prodejnách máte plno. Co dál?
Sázel jsem vždy na kvalitu a to chtějí téměř všichni zákazníci, ale mnozí už za ni nemohou zaplatit. Dnes se vůbec nevyplácí dělat poctivou uzeninu, protože většina výrobců začala dělat střední kvalitu, takže po období výroby těch doslova nejedlých uzenin přišla ta střední varianta, která je dostupnější cenově, a ta zatím vítězí. Výhled do budoucna – nevím, nechci předpovídat, asi žádná sláva.
Neskládala bych ruce v klín. Nápadité a bohaté jsou vaše dárkové balíčky. Zákazníci si zvykli a objednávají určitě rádi. Kdy propuká předvánoční horečka?
Dárkové balíčky v průběhu roku – ano, něco málo jednotlivci. Na Vánoce máme dvě tři společnosti, které balíčky odebírají. Vánoční horečka už dávno nebývá jako před lety. Prodejních míst je přemnoho a kupní síla menší a menší.
Sortiment je obdivuhodný, ale chce také své zázemí. A řezničina a produkce uzenin je finančně i hygienicky náročná záležitost – musíte mít kde skladovat i chladit. Co ze zařízení jste nakoupil jako první?
Pochopitelně kvalitu neuděláte bez dobrých chladíren. Chladírny byly to první, co jsme budovali.
Podnikání bez investic by byl zázrak. Podařilo se vám vždy každý úvěr splatit?
Když jsem si bral první půjčku, tak jsem si říkal, že ožebračím rodinu. Bylo to v roce 1991 a já jsem těžce onemocněl (na to se nedá zapomenout). Rychle jsem se zotavil a pokračoval v těžké práci všeho druhu. Na řadu přišla druhá půjčka a já za dva roky dostal podruhé zauzlení střev. Takže začátky byly moc tvrdé, ale ustáli jsme to. Těžko bych si představil vstup do podnikání bez úvěru.
A plánujete se ještě někdy zadlužit?
Teď momentálně jsem si půjčil na obnovu nových strojů, ale nevím, jestli jsem udělal dobře.
Co by začínajícím firmám v Česku nejvíce pomohlo? Levné úvěry, nebo variabilní úvěry, kdy by podnikatel mohl splácet podle toho, jak by vydělával? Jednou třeba 5000 Kč měsíčně, jindy 300 Kč, pak zas třeba 20 000 Kč? Myslíte si, že by finanční instituce mohly ještě lépe rozumět svým klientům, zejména malým a středním firmám?
Myslím si, že je trh zasycený. Otevře jeden, padnou dva. Za mnou je jedna prodejna potravin a jezdí tam s uzeninami pět až sedm dodavatelů. Třeba vzdálenost některého je až sto kilometrů.
Nejde však jen o peníze, ale také o administrativu a příliš složité zákony, předpisy – než se tím vším člověk prokouše, silnější konkurence ho málem srazí na lopatky. Máte nějaký nápad, jak to všechno zjednodušit?
Jedno doporučení bych měl a asi nejsem sám – myslím si, že je skoro lepší dělat načerno. My jsme s. r. o. s 15 zaměstnanci. Musíme zvládat úplně všechno jako velké firmy. Všechno to absolvujeme, ale taky jsem od 1991 neměl dovolenou. HACCP, audity, bezpečnost práce, veškeré revize, technologie, ekonomika, kde to skřípe, tam zaskočit, a to je dnes a denně. Nedivte se, že mi nějak dochází humor.
ptala se Eva Brixi