Úspěch je nepředstavitelná porce dřiny

Business je báječný způsob seberealizace. Dává prostor nekonečna, který můžete oživit vlastním nápadem, přístupem, pojetím myšlenky. Obarvit pastelkami, vnést energii na jiné silové pole, než tvoří všední starosti každého z nás. Business je nadstavba snů, které se začnou plnit, až odevzdáte svůj díl práce. Téma, které na naše stránky patří.
Náleží i k osobnosti Mgr. Ladislava Drába, majitele několika společností a iniciátora aktivit zastřešených značkou CE Group. Jeho sudičky mu přiřkly umění dosáhnout toho, co si předsevzal. Vymyslet, zorganizovat, naplnit životem. Ne každému to je dáno. Natož být příjemným společníkem a věnovat se osobně tomu, co se dá vyřídit jinak než v reálném čase. Ten mi věnoval, i když měl právo mít myšlenky daleko od srdce Evropy. Působí v České republice i v zahraničí. A jiné to asi už nebude:
Vystudoval jste někdejší Fakultu tělesné výchovy a sportu při Univerzitě Karlově. Dělal jste také vrcholový sport. Co ve vás z toho zůstalo? A jaký vztah to má dnes k businessu?
Možná to bude znít až příliš obyčejně a jako opakovaná pravda, ale význam sportu pro business je větší, než si možná uvědomujeme. Já osobně to vnímám velmi ostře. Sport mne naučil dotahovat věci do konce, zvládat nové věci, stále se dokáži díky návykům ze sportu výborně koncentrovat. To jsou vlastnosti či návyky, které mi nesmírně pomáhají. Jim také za to, co jsem zatím zvládnul, do jisté míry vděčím.
Daří se vám také ovládat emoce?
Myslím, že ano. Netvrdím, že vždy, někdy člověk musí vybouchnout, ale právě sport vás učí sebeovládání, a to je zase, vztaženo k podnikání, hodně důležité. Každému nelze říci hned všechno na rovinu. Každému je třeba podat názor, informaci, sdělení určitým způsobem a tak, aby ji uměl vnímat a pracovat s nimi. Případně se s nimi ztotožnit. Pak je komunikace efektivní. Ovládat emoce je tedy užitečné.
Nebál jste se nikdy úrazu a následků?
Už jsem vám na podobnou otázku jednou odpovídal. Strach není ani ve sportu ani v businessu na místě. Pokud budete předpovídat, že vás čekají překážky, nepůjdete do toho. Takže nebál. Proč bych měl? Když se bojíte, neuděláte krok dopředu. Lidé si velice rádi vytvářejí bariéry, a to je špatně. Na překážku je třeba reagovat teprve tehdy, až přijde. Proč brzdit, když se člověk ještě nerozjel? Musíte hledat argumenty, proč by něco mělo jít, dařit se, ne vymýšlet, proč to či ono nebude mít naději na přežití.
Na druhé straně je nutné určité kroky pečlivě vážit, spočítat, připravit. Dnes není doba na to, abyste se vrhala po hlavě do dobrodružství, které je předem ztracené. Hlavně v businessu – být snílkem vám k ničemu nepomůže.
Dlouho jste žil v cizině a tulákem jste vlastně zůstal. V Čechách toho moc nenaspíte. Je to už váš životní styl, nutnost?
Dejme tomu styl, potřeba, zas tolik jsem o tom nepřemýšlel. Mám přátele po celém světě, nadobro bych se v Čechách zatím usadit nechtěl, necítím tu potřebu. Navíc mám rád teplo, je to pro mne zdroj energie. Možná mého životního elánu.
Brouzdání mlhou a spadaným listím v listopadu, někde na pokraji lesa, to tedy ne?
To miluji, to ano, ale takové ty barevné podzimní scenérie nejsou jen v Čechách. Avšak i tady mám místa, kde je mi dobře. Les je vůbec prostředím, které se těžko popisuje. Snad pohádka na dlani, kdoví. Ale rozumějte – je mnoho krásných míst na zemi, kde se cítím šťastný. A také se tam rád vracím. Myslím, že nejsem jediný.
Nestýská se vám někdy, když jste dlouho v zahraničí?
Nestýská. Vlastně proč? I když, čas od času všichni rádi spěcháme tam, kde jsme se narodili, kde máme kořeny. V Čechách to mám rád. S chutí se brouzdám přírodou, a to nejen tady. Jako nimrod se v cizině toulám už 27 let. Moc času nemám, ale na les nezapomínám. V ČR jsem měl možnost před nedávnem koupit pár honiteb, tak jsem to udělal. Vezmu flintu, projdu se, vyšplhám na posed a užívám si klidu, vůní, nádhery. Větší ticho než v lese být nemůže. Slyšíte? Ten vztah si v sobě nesu od dětství, les ke mně patřil a já k němu. A to se nedá zapomenout.
Na druhé straně vím, že globální žití považujete spíš za standard, a jak jste mi loni řekl, svět se strašně zmenšil… A tak létáte, jezdíte… Neunavuje vás to?
Ne, myslím že ne. Jsem zvyklý. Domnívám se, že takové cestování není ani ztrátou času, jak si někteří myslí. Záleží na tom, jak na takové souvislosti nahlížíte.
Sentimentální kořeny tedy nemáte…
Na to se těžko odpovídá. To víte, že něco takového ve mně asi také je, narodil jsem se tady, na Česko nenechám dopustit. To, že jsem ještě za minulého režimu odešel do Kanady, to je něco jiného. Tam jsem se vydal za příležitostí moci podnikat. V Československu to nešlo, a to mne dusilo. To, čemu i já sám opatrně říkám úspěch, jsem si však těžce vybojoval a tvrdě odpracoval, začínal jsem z ničeho. Kořeny mám tedy dvojí – české i kanadské. Tak to prostě je.
Praha je nádherná, projít se po Karlově mostě je pro mne vždy okouzlující, to na mne padne zvláštní stesk po domově i radost z toho, že tady zase jsem. Ale neprožívám to jen tady, ale všude, kde se mi hodně líbí, tam se rád vracím a hůře se loučím. Ale to je asi normální.
Třeba vás samy podnikatelské aktivity navedou na delší dobu do České republiky. Ostatně – na čem tu nyní nejvíce pracujete? Je to budování zásobníku plynu v Rožné na Žďársku?
Čtete z křišťálové koule? Nějaké novinky nyní chystám, ale ještě se mi nezdá vhodné o nich hovořit.
Ale věcně: v Rožné jsem se byl právě podívat. Mohu jen potvrdit, že práce na unikátní stavbě pokračují. Respektive vyhodnocují se ty dosavadní, zejména průzkumy. Ukázalo se například, že hornina má lepší parametry, než se původně předpokládalo, takže by se mohly dokonce snížit původně uvažované náklady. Což nás, investorskou společnost GSCeP, těší.
Shrňme to takto: v lokalitě by do roku 2018 měl vyrůst zásobník na zemní plyn kavernového typu, největší svého druhu v Evropě, to stále platí. Celková kapacita je projektována na 180 milionů metrů krychlových. Měl by se zde ukládat plyn nakoupený na evropských spotových trzích, vysoká flexibilita zásobníku předurčuje jeho použití pro vyrovnávání mimořádných odchylek a krátkodobé obchody na uvedeném trhu. Větší díl plynu by měl sloužit obchodnímu účelu, tedy velkoodběratelům. Část kapacity plánujeme pro vlastní využití. Zásobník v Rožné je projektován tak, aby ho bylo možné vyprázdnit a naplnit zhruba 20krát za rok, což je právě technologicky dosti výjimečné v porovnání s tím, jaká díla tohoto typu se na starém kontinentě budují.
Dost mladých Čechů mluví o tom, že se u nás už nedá podnikat a poohlíží se po příležitostech v zahraničí. Není to útěk před sebou samými? Nebo jde o přirozené hledání? O touhu vydělat peníze na trzích, které k tomu vybízejí?
Neznám tolik dnešní české prostředí mezi mládeží, ale že by tu byl trend takový, jak popisujete, to se mi moc nezdá. Já zběhnul v totalitním režimu, a to byly zcela jiné podmínky, nepodnikalo se tady. Když jsem studoval na vysoké škole, měl jsem svůj náklaďák a vozil písek na kšeft, abych si vydělal na svůj vlastní dům. A protože jsem měl pořád nějaké opletačky s národním výborem a stále se to moje počínání někomu nelíbilo, rozhodl jsem se tak, jak jsem se rozhodl. Jenže dnes je jiná doba a lidé mají nespočet příležitostí, jak založit vlastní podnik.
A jestli si mladí myslí, že v cizině se jim bude dařit lépe, tak je to iluze, dokonalá iluze, nic víc. Je omyl si myslet, že venku je to jiné a lepší, v něčem snadnější. Jiné to totiž není. A nelze to srovnávat s tím, jak se do Evropy stěhují lidé z Asie. Oni jdou často do lepšího prostředí, ale hledat třeba štěstí v Brazílii je podle mne hloupost. A zvláště, když chce prorazit jeden a neznámý. Nikdo není zvědavý na Čecha, který chce dobýt svět.
Podle mne má smysl začít v Čechách a pak business přenést do ciziny, a to tak, aby ten jeho business hlídali místní.
Jde spíš o to najít něco unikátního, i dnes svět hladoví po nápadech, inovativních a levných technologiích. Prostor mají i drobnosti. Také můj první podnik v ČR, Česká energie, byl v době svých začátků odlišný od ostatních, proto jsme měli šanci uspět, byli jsme jedni z prvních, kdo dostal licenci k prodeji elektřiny a plynu. Doporučil bych tedy všem začít s nohama na zemi, tady. Navíc je to určitě levnější, dá se do toho jít s minimem peněz, všude jinde vás to bude stát daleko víc prostředků.
Snílkové, i ti rozvážnější, uvažují o Mexiku, Kolumbii. Mají naději? Třeba s ohledem na tamní vysokou kriminalitu? Založit firmu asi není takový problém, ale prodrat se k úspěchu, prodat, mít obrat, zisk…
Je to značné riziko, možná větší, než si kdo umí představit.
Dokázal byste žít jinak než v businessu?
Těžká otázka. Asi ano.
Co byste dělal? Charitu, chodil do knihoven a četl? Pěstoval kytky? Sbíral modely aut?
Charita mi je hodně blízká. Autíčka sbírám už dávno.
Já je nesbírám, ale mám jich doma úctyhodné množství. Třeba byste si vybral, jedno dvě unikátní, jaké ještě nemáte. Chtěl byste je?
Proč ne?
Jak vzniká úspěch a z čeho roste štěstí?
Štěstí roste právě z toho úspěchu. A úspěch je nepředstavitelná porce dřiny.
připravila Eva Brixi