Má rád sport, dobrou partu, legraci a skvělou atmosféru k práci, nezná téměř žádné televizní seriály a nemusí smažený sýr a hranolky, je fanda do psychologie a pedagogiky. Jedenkrát ženatý, dvě dospělé dcery a pes. Narozen ve znamení kozoroha.
Ředitel a jednatel společnosti DTO CZ, s.r.o., v Ostravě. Manažer kvality certifikačního orgánu ACM, předseda Sdružení organizací pro certifikaci pracovníků ČR. Člen Rady pro akreditaci ČIA. Také spoluautor tří vydaných knih zaměřených na knowledge management a lidské zdroje.
Autor zhruba 30 učebních textů k procesům, personalistice a štíhlé výrobě.
Garant a řešitel řady projektů k inovacím vzdělávání dospělých a dlouholetý lektor a poradce managementu.
A výtečný společník. To je Ing. Alan Vápeníček, CSc.
Lednem jste převzal štafetu ředitele DTO CZ v Ostravě, a to po osobnosti, která léta prosazuje kvalitu do života nejen firem, ale i vysokých škol, institucí… po profesorce Růženě Petříkové. Nač byste rád navázal?
Převzít štafetu po takové osobnosti, jakou je Růžena Petříková, je buď výzva, nebo kolaps. Naštěstí jsem po celou její kariéru byl členem týmu, teď jen nesu onen kolík, a Růženka přirozeně zůstává v DTO CZ nadále. Tedy nejen fandí a drží palce nástupci. Jako ředitel nechystám žádné radikální změny typu: „Prečo má súdruh Žižka v ruke len takú vyrezávanú halúzku? … Dajtě mu do ruky aspoň lahký gulomet!“ (dle Černých baronů). Takže dávno a dlouho připravované a realizované projekty pokračují.
Určitě máte i své vlastní představy, vize, přání či nápady. Prozradíte?
Nemám problémy s projevením představ a vizí. Přání bych si ponechal pro sebe, neboť bych je nepovažoval za dost atraktivní pro čtenáře; a s těmi nápady? Nakonec každý manažer ví, že nápadů je spousta, jiná kapitola je jejich reálnost, a hlavně realizovatelnost.
Ale zpět k vizím. Působíme na poli dalšího vzdělávání dospělých. Vzděláváme i radíme podnikům, provádíme zkoušky, realizujeme rekvalifikační kurzy, pořádáme setkání odborníků k výměně názorů apod. Do všeho se promítají dva zdánlivě nové fenomény – bláznivá konkurence a zavádění nových forem vzdělávání s využitím multimédií. Za bláznivé považuji, že vzdělávat může kdokoliv, jakkoliv, za cokoliv. Zvláště to poslední za cokoliv se projevuje v praxi tak, že mnohé vzdělávací společnosti upraví ceny, do kterých se ani samy nevejdou, jen ať zůstanou ve hře a pro ostatní nic nezbude. A kvalita? Výstupy? Přínos? … O čem to je? Druhým fenoménem je využití multimédií v procesu vzdělávání. Je bláhové se domnívat, že vše lze překlopit do e-learningu; je neštěstí, když alespoň některé části výuky nelze např. u státem akreditovaných kurzů prosadit jako samovýuku (právě vzpomínaným e-learningem).
Vize tedy reagují mimo jiné i na oba vzpomenuté fenomény. Ale nejen na ně. Až mravenčím způsobem připravujeme a realizujeme vzdělávací kurzy a tréninky, aby byly přínosem pro zadavatele i účastníky. Již dlouho praktikujeme, že u vzdělávacích projektů realizovaných přímo v podniku nechceme vystupovat jako ti znalci k ohromení, ale učíme zaměstnance, jak si problémy řešit sami. My jim ukážeme, co řešit, jak řešit, a dokonce to s nimi chvíli provádíme. Za přínos považujeme, že zvládají řešení samostatně. Naše motto pro učení zní paradoxně: Umíte už bez nás.
Máme samozřejmě i vize a rozpracované projekty na efektivní (podtrhuji slovo efektivní) zapojení multimédií do výuky. Ne zachovat, ale zlepšit kvalitu a komfort výuky, posílit přínos a zapojit více zájemců o nové poznatky a zkušenosti.
Co vše k osvětě pojmu kvalita uděláte?
Předně, osvěta pojmu kvalita je evergreen. Doba jako by začala zpět volat po kvalitní činnosti, nikoliv činnosti v kvalitě. Renezance – návrat zpět ke kvalitě produktů (výrobků i služeb).
Do většiny našich kurzů pro manažery dostáváme do osnov témata spojená s kvalitou. Kvalitou implementovanou do konkrétních kroků, postupů a činností. Toto téma vstoupilo do kurzů pro personalisty, logistiky, plánovače, technology aj. Přiznávám, že to vůbec není jednoduché, neboť najít na trhu odborníky (zde myšleno lektory) transdisciplinární, kteří umí kvalitu i další odbornost, kromě toho umí učit, a nakonec to hlavní – jsou ochotni sdílet znalosti, je často práce detektivní. Klepu třikrát, daří se nám.
Klasikou osvěty jsou pochopitelně konference a kongresy. Ke kvalitě máme letos na programu dvě národní konference, a dokonce budeme organizátory jednoho světového vědeckého kongresu. Podařilo se nám na září tohoto roku poprvé dostat do Prahy světové vědce v oblasti kvality. Tato putovní konference ještě v našich zemích nikdy nebyla, tak jsme rádi, že se naše odborná veřejnost může z první ruky dovědět, kudy jde světový vývoj. K přípravě jsme se spojili s VŠE. Aby vše vyšlo, budeme ještě potřebovat podporu mnoha stran. Věřím, že akci s úspěchem zvládneme, neboť těch, co nás podporují a shledávají přínos pro Českou republiku, je naštěstí více.
Kvalitu vůbec neopomíjíme ani u kurzů a tréninků přímo v podnicích. Snad není skupiny ani školení, kde by se o požadavcích kvality a kvality výsledné produkce nehovořilo.
Samotný pojem kvalita dnes ztrácí (a to je dobře) dřívější vnímání v podobě naplnění požadavků norem ISO řady 9000. Kvalita znamená mimo jiné vztah k zákazníkům, snahu o snížení zbytečných nákladů, spolehlivost, zrychlení procesu výroby apod.
Ono vůbec to slovíčko kvalita je dnes už docela složitá kategorie, například velmi silně se váže k image firem i šéfů. Jak ho vnímáte?
Kvalitu vnímám hlavně jako odpovědnost a závazek k zákazníkům. A dostát takového závazku znamená přijmout a v praxi realizovat mnohá opatření. Od funkčního a nákladově přiměřeného návrhu výrobku nebo služby, přes spolehlivou výrobu až po seriózní vztah k zákazníkům, třeba i koncovým spotřebitelům.
Vedly se dlouhé polemiky na téma, co se stane neblahého, když certifikace systému kvality nebude smět být požadována v rámci výběrových řízení. Jedni hrozili, že to bude konec kvality v Čechách, druzí tleskali, že konečně odpadl formalizmus, který jen prodražoval konečný produkt. Nestalo se jedno ani druhé. Ovšem, že zvítězila cena jako jediné kritérium výběru dodavatele, také nepřineslo pozitivní posun, ba právě naopak.
A pokud je něco nepovinné, a přesto může firma nad rámec předložit důkaz poctivého přístupu a odpovědnosti k zákazníkům v podobě deklarované kvality, pak se nesporně může jednat o odlišení, tedy i jinou image.
S kvalitou souvisí i společenská odpovědnost. Myslíte si, že i menší firmy si k ní najdou cestu?
Chci v to pevně věřit. Odpovědné chování firem jistě přivítá každý. Jen bych mírně zapřemýšlel nad vaší formulací: „…i menší firmy“. Řekl bych všechny firmy, včetně organizací a institucí státní správy. Rovné příležitosti, průhledná zadání, ekologické myšlení i ekonomická efektivita nejsou termíny pro vybrané. Čím více prorostou principy společenské odpovědnosti (deklarované jako CSR) celou společností, tím lépe. Proto se DTO CZ angažuje v této oblasti. Spolupracujeme s krajským úřadem Moravskoslezského kraje nad vyhlašováním a posuzováním Ceny hejtmana za společenskou odpovědnost, poskytli jsme hodnotitele pro národní cenu, realizujeme předmětné kurzy pro firmy i veřejnost, organizujeme tematickou konferenci. Vší silou podporujeme myšlenky společenské odpovědnosti, které jsou naší organizaci blízké. Vadí mi podlé jednání konkurence, mrzí mě nespravedlnost jednání k zaměstnancům, uráží mě házet podnikatele a manažery do jednoho pytle lumpů a podvodníků.
To, co pro společenskou odpovědnost v DTO CZ děláme, děláme ze zištných důvodů: Aby bylo u nás lépe. CSR není pro nás business (a doufám, že ani v ČR pro nikoho nebude), ale způsob myšlení a jednání.
Kvalita také souvisí s mezilidskými vztahy – můžeme předpokládat, že se do businessu vrátí potřeba dbát o dobrou pověst podnikatelů? Že obchodní vztahy nebudou jen o smlouvách, ale také o důvěře, zkušenosti, vzájemné pomoci, vycházení si vstříc?
Bylo by to krásné, ale zůstaňme realisty s nohama na zemi. Jistá pravidla a normy jsou nutné, ať je jasně vymezeno, co je a co už není přijatelné. Bez pravidel by nebylo možné uplatňovat reklamaci, dovolávat se práva. Chammurapi musel moc dobře vědět, proč vydal již před více jak 3700 lety jeden z prvních zákoníků.
Ani sebelepší zákon a pravidla nezaručí pořádek a dobré vztahy. Je to stejné jako vydat vnitropodnikovou směrnici na upevňování dobrých vztahů v pracovním kolektivu. Jako přikázat lidem, ať jednají slušně a myslí pozitivně. Nestane se patrně nic. Čím více pravidel, tím méně přehlednosti.
Jako bychom zapomněli, že nejpřirozenější formou učení je učení podle příkladu – napodobování. Pokud se vyplácí podivné business chování jiným, tak proč by se nemělo vyplatit i nám. Máme možnost vnímat pozitivní vzory okolo nás? Jsme zahlceni zprávami o podvodnících, tunelech, machinacích apod. Jsme zahlceni i opačnými zprávami!? Dobré příklady nejsou v kurzu.
Na vztazích mezi lidmi business začíná a s ním také padá. Není málo smluv u nás ve společnosti postavených hlavně na vztazích. S dodavateli určitě a mnohými zákazníky také. Máme jednoduché pravidlo: Zklameš – je nám líto, končíme spolupráci. Takto již pracujeme léta a těžko z tohoto kurzu uhneme.
Rozhodně nechci tvrdit, že jsou majitelé a manažeři firem lotři, ale veřejnost je čas od času takto stále vnímá.
Souhlasím, vnímá. Ale pokud budete stále slyšet ze všech médií jen negativa, udělá si veřejnost logickou úvahu: všechno je špína a šlendrián. Není třeba glorifikovat a vyrábět nové čestné kapitány firem, česká veřejnost bude mít problém s přijetím, ale umožnit slušným pracovat a nekomplikovat jim život. Přirozené prosazení dál do společnosti nenechá na sebe dlouho čekat. Platí to jak pro firmy, tak státní správu.
Pořád platí, že rodina a škola člověka utvářejí, jsou základem budoucí seberealizace člověka. O možnostech školství se však nyní hodně diskutuje a firmy si přejí, aby školy vychovávaly tak, aby se mladí uměli uplatnit na trhu práce. Jak do této diskuze přispěje DTO CZ?
Nerad bych si ukrajoval větší společenské sousto, než naše organizace unese. Nebo je schopna ovlivnit. Odpovím jinak. Na naše kurzy začínají chodit vysokoškoláci během studia. Jsou samoplátci, a my jim alespoň ulevíme, že uhradí jen nejnutnější náklady. A mnohdy jen přispějí na náklady. Poznají jinou výuku, jiné formy, a hlavně nejsme a nesuplujeme školství, řešíme otázky denní podnikové praxe. Na kurzech panuje otevřenost a vstřícnost účastníků. To je baví. Mnozí mě i dnes zdraví (já se jim tímto omlouvám, ale mnohdy nejsem génius a neumím je zařadit, ta paměť).
Nebo. Vybíráme jen lektory (přesněji snažíme se vybírat takové), interní zaměstnance působící jako lektory nevyjímaje, kteří umí navodit klidnou a příjemnou atmosféru. Z osobní lektorské a poradenské praxe za mnoho let potvrdím, že nastolená atmosféra důvěry je polovina vyřešených problémů. Když se lidé neobávají sdělit, co skutečně vědí a kde oni vidí problém, pak se můžete směle pustit do řešení. Má to jednu podmínku: ani vedení společnosti (i když mnohokrát o to žádají) se nikdy nedoví, od koho je ten či onen poznatek, kdo konkrétně co zavinil a proč jsou takové úniky. Předkládáme fakta, rozbor, návrh, zadání. Věnujeme se problému, a ne viníkům.
Nebo. Mluvíme o týmové práci, nutnosti si pomáhat a podporovat se, spojit síly na řešení problémů. Deklarace krásná. Ale jak z učebnice. V praxi spolu různé útvary moc nekomunikují, lidé si hledí řešit to své, raději moc neupozorňovat. Zase z lektorské zkušenosti: Pokud správně stanovíte zadání, odbouráte podvědomý pocit číhání na osobní chyby a rovnou zakážete poukazovat na problémy lidí, ale jen na podstatu, je vyhráno. Rázem se domluví a jde to. Nedávno jsem dělal sondu na středních a základních školách (jen deváté třídy). S hrůzou jsem zjistil, že kolektiv ano, ale umět se jenom prostě radovat z úspěchu kolegy mládež neumí. Oni se vyjádřili, že by i chtěli něco podnikat společně, ale neví jak. Tímto vůbec neobviňuji školství. Ale doma o tom neuslyší, ve škole nezažijí, a pak se všichni divíme.
Tak ani nevím, jestli správně reaguji na vaši otázku. Ale tak nějak to děláme a tak nějak se snažíme něco změnit.
Jaké formy vzdělávání nabízí pro letošek vaše společnost?
Nabídka je opravdu široká. Ročně připravíme na 300 kurzů, seminářů a konferencí. Každoročně zařazujme řadu novinek a inovací. Těžko vybrat to nejzajímavější.
Přesto něco zmíním. Letos proběhne již 18. ročník jednoho z největších kongresů v ČR věnovanému stáří. Takzvané Gerontologické dny Ostrava. Jedná se o velký projekt, kde vedle hlavního programu vymýšlíme řadu satelitních konferencí a seminářů pro lékaře, zdravotní sestry, fyzioterapeuty, sociální pracovníky aj. Součástí projektu je i vyhlašování osobnosti roku, která se nejvíce zasloužila o prosazování myšlenek gerontologie do praxe.
Kromě toho vyhlašujeme soutěž pro klienty domovů důchodců o ceny, soutěž mezi domovy a letos ještě přidáme pracovně nazvaný Den seniorů v Ostravě. Přednášky, poradenství, výstava, přehled aktivizačních kroužků, ale i rady lékařů a odborníků pro rodiny a rodinné příslušníky apod. Účast na tomto projektu jde každoročně do jednotek tisíc účastníků. Letos připravujeme ještě větší sousto. A to nás je ve firmě pořád stejně. Rok intenzivní práce.
Opět připravujeme další běh ojedinělého semestrálního studia kreativity a inovací, které v takové podobě ve střední Evropě nepotkáte; chystáme na letošek úplnou novinku ve vzdělávání v kvalitě, a to bychom měli být zcela unikátní v Evropě. Pracujeme na tom již asi rok a půl, a první ještě interní pilotní kurz dopadl velmi úspěšně. Trochu to nechám zahaleno v tajemství, ale brzy bychom měli vystoupit na trh.
K tomu několik nových typů rekvalifikačních kurzů, pár projektů podnikového poradenství a finišujeme nějaké projekty výstavby podnikových vzdělávacích akademií na míru. Nuda u nás není. Ale práce nás baví, a to nás nabíjí do dalších aktivit. I když jeden povzdech mi ještě dovolte: kéž by byli vyhlašovatelé projektů ESF k nám shovívavější. Člověk slyší, jak málo čerpáme, a pak z druhé strany vidí, komu a na co šly velké prostředky. A tak mi někdy z toho málem slza ukápne. Ale chlapi nebrečí!
otázky připravila Eva Brixi
INZERCE
