Lukáš Vaněček: Člověk paradoxně nejvíc získává, když nejvíc tratí
Dvojrozhovor otec a syn. Oba podnikají. Jak o businessu smýšlejí? A jak je to dnes s firmami, které zakládají mladí? Mají motivaci? Může ji stát podpořit? Proč absolventi bez práce strádají a nikdo o ně nestojí? Proč je business o tolika paradoxech? Zkuste se zamyslet společně s námi v rozhovoru s otcem a synem, Ing. Michalem Vaněčkem, Ph.D., MBA, spolumajitelem společnosti T-SOFT, a.s., a Lukášem Vaněčkem, studentem a spolumajitelem firmy Pixelfield, s.r.o.:
otec Michal
V podnikání nejste žádným nováčkem. S jakou vizí jste do něj před lety vstupoval? A proč vůbec?
Nováčkem nejsem. Firmu jsme zakládali, když mi bylo 27 let. Sakra, to už je nějak dlouhá doba. No vlastně můj syn je přesně stejně starý jako moje firma. Takže si dobře pamatuji, kdy má narozeniny a kolik je mu let.
Proč. Pracoval jsem ve Výzkumném ústavu A. S. Popova, stejně jako můj „parťák“, tedy nyní druhý poloviční akcionář firmy T-SOFT, a.s. Děláme už 23 let informační systémy, stručně řečen
o.
Proč? No co jsme měli dělat? Byl rok 1991, výzkumák se hroutil, a karavany povozů vyrazily z východu na západ.
Já jsem měl vždycky vizi, a mám ji dodnes, že „podnikání je služba společnosti“.
Že je to spojeno s nějakou odpovědností za to, co vyrábím, že se musím starat o lidi, které zaměstnávám.
Z toho důvodu jsme taky asi v roce 2010 založili nadaci T-SOFT ETERNITY a snažíme se kromě businessu dělat i věci, které jsou někomu prospěšné a přijdou nám jako dobrý nápad.
syn Lukáš
Jak se na to za ty roky díváte? Jste stejně starý jako otcova firma…
Dobrá otázka. Asi tak, že celý můj život T-SOFT byl, je a patrně i bude. Díky tomu jsem věděl, že podnikání není žádná legrace, že to je riziko, že to je více starostí než radostí a neskutečné břímě odpovědnosti – zejména za lidi, kterým člověk dává práci. O tom jsem se plně přesvědčil až ve svém vlastním podnikání. A mohu s jistotou říci, že to je zkušenost zcela nepřenositelná. To, jak vnímáte podnikatelské riziko, jistotu a nejistotu je další věc zcela subjektivní. Jak kdysi trefně vystihl Michal Horáček – Kdo víc vsadí, ten víc bere. A o tom podnikání je.
otec Michal
Funguje ta vaše vize dodnes? Jak vidíte podnikání nyní?
Spíše je na místě otázka, jak se na podnikání dívá společnost. Já se na to dívám stále stejně. Ale začtěte se do médií. Když podnikatel, tak kontroverzní. Když zločinec na útěku, tak se mu říká podnikatel. Je to urážka všech slušných živnostníků, majitelů firem, kteří nejsou zločinci, a zaplaťpánůh jich je většina. Společnost se nedívá na podnikatele jako na někoho, kdo vytváří hodnoty a dává lidem práci.
syn Lukáš
Je to skutečně tak?
Je pravda, že média vytvářejí o podnikatelích jako o spoustě dalších věcí velmi zkreslený obraz. Já sám tento předobraz příliš nevnímám. Myslím, že nemá smysl se tím zabývat. Pokud si člověk dělá věci po svém a ví, že je dělá správně, což je případ i mého otce, není důvod, proč by si člověk měl dělat s podobnými názory hlavu.
otec Michal
Co s tím?
Tak my jsme v rámci nadace například vymysleli projekt vytvořit knížku o podnikatelích meziválečného období. Jinak řečeno, jakkoliv to zní pateticky, trochu pozvednout hrdost na podnikatelské kořeny v Čechách. Ukázat čtenářům, na jaké tradice vlastně v podnikání navazujeme. Včetně toho, že podnikání nebylo jen o zisku, ale právě i o mecenášství apod.
syn Lukáš
Nějaký názor mít ale musíte…
Nepřikládám tomu teď význam.
otec Michal
Zamýšlel jste se někdy nad tím, co s firmou, až nadejde čas generační výměny?
Můj kolega, Jaroslav Pejčoch, je o dvanáct let starší a je dost pravděpodobné, že půjde do penze dřív než já. Pak nastává několik možností – buď odejde jen z manažerské funkce a zůstane majitelem, nebo si to nějak odprodáme/odkoupíme apod. Fakt v tuto chvíli nevím. Taky máme poměrně dost nabídek na fůzi s jinou firmou nebo prodej firmy. Těžko říct, jak se to vyvine.
Můj syn se dal ještě na studiích cestou založení vlastní firmy a myslím, že je to dobrá cesta i pro případ, že by to chtěl jednou převzít.
Ale já myslím, že ti mladí kluci to dělají po svém a líp. Pro ně už je to normální, oni se nemuseli přeškolovat z patologického socializmu na normální svět.
syn Lukáš
Převezmete štafetu?
Já se obávám, že bych ani nevěděl „jak to dělat“. Firma funguje více jak 20 let a pak by tam přišel někdo podobně mladý jako já a začal jim radit? To opravdu ne. Také by mi asi vadilo přijít k hotovému. Na podnikání, stejně jako na dalších věcech, které děláte s určitým cílem, je přece nejkrásnější ta cesta na vrchol, když začínáte ze základního tábora. Ne že se necháte vynést pod vrchol, kam ani nemusíte díky své nezkušenosti dojít.
otec Michal
Absolventi jsou často bez práce přesto, že firmy hledají odborníky. Ani existenční problémy však mladé lidi nemotivují k tomu, aby se pokusili založit firmu, aby hledali odpovědnost sami za sebe. Proč?
Podívejte se, neoficiální statistiky říkají, že kolem 70 % lidí v této zemi je nějakou formou závislých na státu. Neberte mne za slovo, to číslo si možná někdo vycucal z prstu. Ale pokud to číslo je přibližně nebo řádově pravdivé, jak chcete demokraticky orientovat stát a politiku na to, aby byli lidé motivovaní se o sebe postarat?
Druhá věc je, jak vypadá školství. Pozoruji to na třídních schůzkách, připadám si jak ve skanzenu minulého režimu. Děti se neučí, aby se uměly o sebe postarat.
Mohu to doložit i na projektu, který děláme s yourchance o.p.s., resp. je to jejich projekt a my jim trošku pomáháme. Vzdělávání dětí v dětských domovech, finanční gramotnost apod.
Ty děti prostě neví, že se o sebe mohou a musí postarat, že mohou podnikat, že mohou být úspěšné.
Nevím, proč třeba můj syn začal podnikat. Tím, že jsem začal podnikat já, neměl jsem bohužel na děti moc čas. Možná jsem jenom šel příkladem. A asi dobrým. Syn dělá v podnikání stejné chyby jako já! A dělá taky IT, dělají weby na zakázku.
No byl to prostě asi dobrej nápad…
syn Lukáš
Vám motivace nescházela?
My jsme tu motivaci měli. Chtěli jsme si dělat věci po svém a na svém. Dělá stejné chyby, protože ač to zní jako klišé, chybami se člověk učí. Dle mého názoru člověk paradoxně nejvíc získává, když nejvíc tratí. A proč jsem začal s kamarády podnikat? Těžké odpovědět. Asi proto, že jsme prostě chtěli něco dělat. Nebýt závislí na zaměstnavateli.
otec Michal
Mohl by i stát takové lidi pobídnout, povzbudit, nastartovat nějaký šikovný inspirativní program?
V první řadě by mělo být výhodné podnikat. A začít podnikat třeba i jako student. A to se stát musí rozhodnout, zda je to jeho strategie. A zda to chce podpořit. Podobný bod jsem v programu žádné politické strany nenašel. Tedy, mimo jiné.
A pokud bychom to měli myslet vážně, tak třeba studentům, kteří se rozhodnou podnikat, ulehčit i administrativu. Já když jsem teď sledoval, jak Lukáš s kamarády tu firmu rozjížděli, tak mne několikrát napadlo, že ho obdivuju, že už bych se do toho sám znova snad nepustil.
Osobně jsem tam viděl dva zlomové body.
Když se museli stát plátci DPH, což museli od určitého objemu obchodů. A ve chvíli, kdy se jimi stali, potřebovali nutně mnohem větší business na to, aby na to DPH měli.
A druhá věc, pro začínající firmu je prakticky nemožné dostat se ke státní zakázce. Abyste ji získali, musíte mít obvykle reference. Abyste je měli, musíte mít nejdřív tu zakázku. Hlava XXII. Jak vyšitá.
syn Lukáš
Souhlasíte?
Ano, je zvláštní, jak se člověku s růstem něčeho, jako je firma, samy posouvají mentální hranice – nejdřív se zdají být cíle, objemy, DPH, odvody sociálního a zdravotního pojištění apod. nedosažitelné, ale mysl se umí velmi rychle přizpůsobit a dle toho jednat. Je to spíše o psychologii a práci s myslí. Když něčemu jednou uvěříte, mysl toho dosáhne. A takhle se dá jít po malých krůčcích kupředu.
otec Michal
Cítil jste někdy beznaděj, skepsi, třeba nad administrativou, byrokracií?
Pokud by člověk, který tady podniká, tyto pocity neměl, řekl bych, že je umístěn v Bohnicích, pojídá sedativa, má hrabičky a uklízí park.
Za prvé je nutno nesledovat zprávy v televizi, protože ty musí dovést labilního člověka k sebevraždě samy o sobě.
Skepsi nad ledačíms pociťuji denně. Ale důležité je nenechat se otrávit. Často máte pocit, že běžíte dokolečka a nic za vámi není, ale chce to trpělivost.
syn Lukáš
Táta je dnes už nad věcí, že?
Buddhisté věří, že když po tisící otočí mlýnkem, něco se stane. A o tom podnikání také je. O trpělivosti a vůli. Samozřejmě, že člověk pociťuje beznaděj, skepsi apod., ale vtip je v tom nenechat se jimi zviklat.
syn Lukáš
Studujete i podnikáte. Je to dobrá synergie?
Jak co, pro co. Kvůli podnikání často nestíhám školu a kvůli škole často nestíhám podnikat. Takže se to vlastně doplňuje. Pokud bych měl být upřímný, podnikání mi dalo mnohem více než škola. Může to být tím, že prostě školy nejsou na podobné studenty připravené, nemají pro ně lektory a mentory, tedy něco, co by bylo jakousi nadstavbou teorie a částečné praxe. Na druhou stranu jistě bych vám dokázal vyjmenovat několikero věcí a poznatků, které jsem jako teoretické použil v podnikání. Takže ano, asi je to dobrá synergie.
otec Michal
Jeví se vám to také tak?
Taky mám pocit, že mu podnikání dává víc než škola. Jenom ještě s jistotou nevím, jestli je to dobře… Škola by měla mladé připravit víc prakticky. O tom jsem přesvědčen. Řada profesorů, co učí, jak správně podnikat, nikdy nepodnikala. Co o tom mohou vědět?
syn Lukáš
Bylo založení firmy opravdu tak složité?
Administrativa byla naprosto šílená. Arnold Schwarzenegger kdysi řekl o jeho podnikání s nemovitostmi – volně parafrázováno: Kdybych věděl, do čeho jdu, nikdy bych do toho nešel – jen proto, že jsem nevěděl, do čeho jdu, jsem vlastně dosáhl úspěchu. O tom to asi také bylo. Přišli jsme k tomu všichni jako slepí k houslím. A možná jsme se díky tomu naučili něco zahrát.
otec Michal
Vždyť i náš časopis stále píše, jak se u nás vstup do businessu zjednodušuje…
Z hlediska praxe to nesedí. Synovu zkušenost já mohu potvrdit. Někdy je lepší nevědět, do čeho přesně jdete. Když o tom tak přemýšlím, málokdy jsem věděl, do čeho jdu.
syn Lukáš
Co vám podnikání dosud dalo? Posílilo vaše sebevědomí, přineslo peníze, kontakty nebo radost z úspěchu?
Business vám jednak zvyšuje sebevědomí a vzápětí je schopný vám ho zcela pohřbít. Pohybujete se na takové sinusoidě. Stejně tak je to s penězi a kontakty. Něco vám dá, něco ubere.
otec Michal
Jste jiná generace a asi spojení školy a firmy vidíte složitěji než syn…
Mně je někdy trochu líto, že si neužívá studia, kamarádů, kamarádek, hospod. Protože tolik času jako student už nikdy mít nebude. Ale takhle jsme si mohli dovolit uvažovat my, co jsme studovali v radostném socializmu. Přece mu nebudu rozmlouvat podnikání, zrovna já! Je to dobře, že už moje děti vyrůstaly v normálním světě.
syn Lukáš
Mohl byste popsat, co do businessu přivedlo některé vaše známé, jiné studenty, mladé lidi?
Touha dokázat víc. Touha být dál. Touha nesedět jen ve škole a něco poslouchat, ale vzít něco skutečně do vlastních rukou a zjistit, jaké to je. Dále je jistě motivací otázka peněz, zisku. To je vlastně smysl celého podnikání, nicméně domnívám se, že u většiny mých vrstevníků převládá vnitřní motivace, před tou vnější, jako jsou peníze apod.
otec Michal
Cítíte to také tak?
Tuším, že ano.
syn Lukáš
Nezdá se vám, že u nás podniká málo vašich vrstevníků? Dalo by se to změnit?
Podniká jich skutečně málo. Otázka je, zda se to dá nějak zásadně měnit. Nevím, do jaké míry se dají motivovat způsoby, jako jsou intervence a pobídky státu atd. Mělo by to jít z nich samých – pak jsou schopni se poprat i s takovým systémovým uspořádáním, jako je to naše české. Je to dlouhodobý proces. Nezbývá než doufat, že naše počty se budou stále rozšiřovat. Zejména díky tomu, že jsme vlastně živoucím důkazem, že to prostě a jednoduše jde.
otec Michal
Vy o motivaci pochybujete?
Já moc nevěřím na tzv. motivaci zvenčí. Někoho namotivovat. Já myslím, že jsou to kecy, aby se na to dala prodávat školení. Buď to v sobě máte a víte, kam jdete, anebo ne.
Závěr?
společně připravili Eva Brixi,
Michal Vaněček, otec, a Lukáš Vaněček, syn