Obrázek o zemi, místě, které člověk navštíví, si utváří také podle toho, jaké vzpomínky má na hotel, kde bydlel, jak mu chutnalo v restauraci, jak mile se k němu chovali v cukrárně nebo jak v hospo
dě čepovali pivo. Obdivuji se všem, kteří dokáží v cestovním ruchu a gastro přijít s neotřelým nápadem a nejen nastartovat, ale udržet ho při životě. Získat dobrou pověst i věrnou klientelu. Jsou to takové pěkné podnikatelské zázraky… Nejen na to však přišla řeč s prezidentem Asociace hotelů a restaurací ČR Ing. Václavem Stárkem:
Jak se v letošním roce daří hotelům a restauracím? Projevilo se nějak zvýšení DPH nebo skutečnost, že klienti stále hodně šetří?
Jak by řekl Miloš Kopecký, děkujeme za optání, doma všichni zdrávi. Myslím si, že hotelnictví je na tom o něco lépe než provozovatelé restaurací, ale nedá se to takto plošně hodnotit. Pokud se podíváme na statistiky, zjistíme, že loňský rok byl úspěšnější než rok 2011, alespoň v oblasti ubytovacích služeb. Hotelům se dařilo o něco lépe, a dokonce došlo k nárůstu tržby na jeden disponibilní pokoj (RevPAR) o zhruba 6 %. To vše přesto, že se zvýšilo DPH, respektive díky tomu došlo k navyšování cen, které se promítlo pozitivně do celkové průměrné ceny za ubytování. Letošní rok už tak úspěšný není. Situaci zhoršil také fakt, že se zase zvedlo DPH a lidé mnohem více šetří.
Lázeňství utrpělo často smrtelnou ránu změnou indikačních seznamů, takže ubylo pacientů, kteří mají lázeňskou péči hrazenou z nemocenského pojištění. Naštěstí se naší asociaci podařilo zastavit svými argumenty návrh zákona o místních poplatcích, který předpokládal 100% zvýšení lázeňských a rekreačních poplatků, což by byla další rána našim podnikatelům. Nejhorší pro podnikatele je ale zcela nejasné a nestabilní podnikatelské prostředí, kdy například ještě v prosinci nevěděli, jaká bude aplikovaná sazba DPH v letošním roce. To vše spojené s nekalou konkurencí, kdy se bojuje spíše cenou než kvalitou a nerovnými podmínkami v podnikání, nedává zcela optimistický výhled na další období.
Objevily se názory, že některé restaurace, hospody, pivnice a jiná gastronomická zařízení zase ukončí činnost. Zakládá se to na pravdě?
Každoročně ubývá restaurací. Mění se spotřební zvyklosti zákazníků, kteří často přesouvají oslavy a party domů a na zahrady. To je letitý trend. Navíc podnikání v pohostinství je dlouhodobě potlačováno mnoha faktory. Hovořili jsme o DPH, zde je pohostinství diskriminováno asi nejvíce. Na suroviny, tedy běžné potraviny, je aplikována sazba DPH snížená, zatímco po zpracování na pokrmy v restauracích sazba základní, tedy vyšší. Navíc mnoho podnikatelů obchází registraci k platbě DPH, takže každé zvýšení sazeb se dotýká jen těch poctivých. Nekalou konkurenci mnoho hostinských také vidí v tom, když v jejich regionu podnikají komerčně například školní jídelny, které jsou dotovány státem a nabízejí veřejnosti stravování za podnákladové ceny. Nemusí do nich totiž promítat například investice k pořízení technologií. Největší hrozbou našeho pohostinství, vedle nekonzistentní kvality a nedostatečného tréninku personálu, je nájemné. Většina provozovatelů restaurací je v pronajatých prostorách, takže v době, kdy je poptávka menší, mají velmi vysoké fixní náklady. To je ale věc, kterou musí sám za sebe zhodnotit každý podnikatel.
Na druhé straně – vznikají nové subjekty a daří se jim. Znamená to, že mají lepší podnikatelský nápad, dokáží přitáhnout zákazníky nejen zajímavým jídelníčkem, ale třeba zajímavou přidanou hodnotou, neobvyklou službou?
Ano, je mnoho profitujících konceptů, jako například Potrefené Husy, některé fast foody, kavárny apod. Celkově závisí úspěch restaurace na lokaci, kvalitním konceptu se zdravou obchodní marží, konzistentní kvalitě služeb a surovin, ale také schopnosti udržet stálého zákazníka. Získat dobré jméno dá práci, velmi rychle je můžete ale ztratit. To platí zvláště v gastronomických provozech.
V minulosti i dnes by podnikatelé v oboru gastro rádi investovali, přistavěli kousek budovy, zrekonstruovali sociální zařízení, nakoupili nový nábytek či přebudovali a moderně vybavili kuchyň, ale nemají si kde vzít úvěr. Pro banky jsou rizikovou skupinou v současnosti stejně jako před lety…
Za současné situace je problematické i pro podnikatele využít úvěrů pro další rozvoj podnikání. Jak bylo řečeno, situace je velmi nepřehledná a pravidla podnikání se mění téměř každoročně a bez jasného konceptu.
Jak může pomoci asociace? Jednáte s některou bankou či nebankovní institucí, můžete svého člena doporučit?
Naše asociace s žádnou bankou nejedná, asi by to ani nebylo možné. To je věcí každého jednotlivého podnikatelského záměru. To, co jsme podporovali v koncepci rozvoje cestovního ruchu, kterou připravovalo MMR ČR, je možnost získání výhodného úvěru místo přímých dotací z evropských fondů. V minulosti často vznikaly rekonstrukce a projekty, jejichž návratnost investic byla více než v nedohlednu. Viděli jsme například hotel, s kapacitou pro 300 osob a dvaceti pokoji v místech, kde široko daleko není alternativní ubytování. Pokud by místo dotací byly nabídnuty státem výhodné úvěry, pak by na ně mohlo dosáhnout více podnikatelů, ale zároveň by byli nuceni tyto investice splácet. Pak by podobné projekty asi nemohly dostat zelenou.
Ostatně – jaký je nebo jaký se dá předpokládat trend, budou jednotlivé subjekty schopny žít dále každý sám za sebe, třeba v případě penzionů, restaurací, anebo je to otázka příchodu nových investorů, výhodných nabídek a koupí?
Nikdy neexistuje všeobecná šablona a řešení. Máme mnoho rodinných penzionů a restaurací, které prosperují a bude tomu tak i do budoucna. Jistě budou vznikat nové koncepty, zákazníci budou i nadále cestovat a já se domnívám, že i domácí cestovní ruch se začne více oživovat. Pro některá zařízení je výhodné spojit se s ostatními, například formou franšízy, kdy získají know-how, známou značku a možná se jim povede oslovit více zákazníků. Jiní jdou svou vlastní cestou, staví například na stálé klientele, rodinném prostředí apod. Rozhodující bude kvalita a koncept, který zákazníky osloví, a hlavně schopnost udržet si za kvalitní služby přiměřené ceny. V současné slevománii je největším rizikem podnikatelů snažit se hosta přilákat na neobvykle nízkou cenu. Tím se likviduje stálá a kvalitní klientela, služba se dehonestuje a podnikatel se připravuje o jakékoli možnosti budoucích investic. Navíc sám a dobrovolně.
A potřebuje „český trh“ cestovního ruchu peníze? Potřebuje investovat? Jaký názor na to mají majitelé?
Kdo by peníze nepotřeboval? Faktem ale je, že do cestovního ruchu investuje stát minimální finanční prostředky, například v porovnání s jinými zeměmi, které mají turistický potenciál. Stát se snaží spíše finanční prostředky z cestovního ruchu čerpat. Za každou stokorunu utracenou turistou, získává 41 korun na odvodech. Tyto prostředky se ale nevracejí v dostatečné míře zpět do podpory cestovního ruchu. Český trh cestovního ruchu potřebuje hlavně jasný koncept rozvoje, což zde dlouhodobě chybí. Politické strany si předávají moc a za sebou boří většinou vše, co bylo vybudováno těmi předchozími. V Rakousku se s cestovním ruchem pracuje s dlouhodobým výhledem. Pokud se tento krok konečně někomu podaří, peníze, možnosti a chuť investovat se dostaví vzápětí samy.
Momentálně reprezentujeme již 50 % ubytovací kapacity v České republice. Našimi členy jsou jak mezinárodní hotelové řetězce, tak hotelové řetězce působící na národní úrovni, ale i nezávislé hotely, penziony a restaurace. Ta poslední kategorie, tedy restaurace, stále plně nevyužívá možnosti společných postupů a vzájemné podpory tak, jak by bylo možné. Takže restaurací je v členské základně méně. Ale ti, kteří jsou našimi členy, poskytují velmi kvalitní služby. Dalo by se říci, že členská nálepka AHR ČR je vlastně také jistou známkou kvality služeb pro zákazníka.
otázky připravila Eva Brixi
foto Kamil Varcoller