Nadace T-SOFT ETERNITY. Už jsme ji na našich stránkách představovali stejně tak jako několikrát do roka Ing. Michala Vaněčka, Ph.D., MBA, spolumajitele firmy T-SOFT a.s., s nímž je následující rozhovor. Nejdeme po stopě výher, vítězství, úspěchů. To by bylo málo. Hledáme otisky názorů, pravd, snahy udělat cosi, co bude užitečné, co bude hodno přemýšlení, co může inspirovat, povzbudit, pomoci jinému.
Nadace vaší firmy není zas tak dlouho na světě, ale už toho má za sebou docela dost. Máte z toho už ten správný pocit? Pocit užitečnosti? Anebo je teprve našlápnuto?
Narodili jsme se v roce 2010. Nevím, jestli je to dlouho nebo krátko. Máme toho za sebou už docela dost, máme z toho pocit, že jsme, dle svých skromných možností, někomu užiteční. A máme pořád našlápnuto. To je ale záludná odpověď na záludnou otázku, což? Ale ono to tak je. Když jsme zahajovali činnost, bylo naším cílem dělat věci, které někomu pomohou. A myslím, že je to o tom, že to jsou věci, které nejsou nikdy hotové, pořád je našlápnuto, pořád každé své počínání konfrontujeme, s tím, zda je to užitečné. Tohle nikdy není a nebude hotovo. Práce nadace je o cestě, o drobných cílech a krůčcích. I když něco dokončíte, objevují se nové cíle, nové výzvy. Správný pocit? Vždycky mám pocit, že jsme něco mohli udělat lépe, udělat víc. Ale to je tak asi vždycky.
V létě jste pustili do světa CD Prázdniny s dráčkem a dokončena je patrně i publikace Hejno bílých vran – jaká jsou jejich poslání?
CD i knížka Prázdniny s Dráčkem jsou pohádky. Realizačně to bylo tak, že knížku mi vydalo nakladatelství Fragment a já jsem část nákladu daroval nadaci T-SOFT ETERNITY, aby je mohla darovat dál. Podstatnou část jsme věnovali dětem do nemocnic přes Loutky v nemocnicích.
CD jsme technicky realizovali v rámci nadaci a odprodali master Fragmentu. Tím jsme pokryli náklady na výrobu a opět část nákladu jde dětem.
Hejno bílých vran je projekt z úplně jiného soudku. Jsou to příběhy dětí z dětských domovů. Myšlenka na ten projekt se rodila asi dva roky. Na té knížce spolupracujeme s Janou Merunkovou, resp. její společností yourchance, která se věnuje vzdělávání dětí v dětských domovech, v oblasti finanční gramotnosti, přípravy na podnikání apod. Po mnoha peripetiích začala vznikat knížka příběhů úspěšných dětí z děcáků. Pro mne to byla obrovská zkušenost. Většina lidí, a já jsem asi mezi ně patřil také, si myslí, že děti v dětských domovech jsou opuštěné děti bez rodičů, sirotci. Bylo pro mne překvapením, že opak je pravdou. Na 80 procent dětí má rodiče, ale z nejrůznějších důvodů se dostaly do dětských domovů. Bylo dost obtížné dát dohromady vůbec nějak sdělitelné příběhy. Řada osudů je v podstatě neuvěřitelná a nepublikovatelná. Mám na mysli domácí násilí, sexuální zneužívání rodiči v dětství a tak. Pro mnoho dětí jsou to zážitky, o které se nechtějí s nikým dělit. Pro řadu z nich je návrat „domů“ traumatem. A zmiňovaná knížka shrnuje právě zlomek příběhů dětí, které našly po opuštění dětského domova svou životní cestu a dosáhly úspěchu. Naším přáním je, aby se tyto příběhy staly jakýmsi vzorem pro jiné děti, které se třeba obávají, že si doživotně ponesou stigma toho, že jsou „z děcáku“.
V dubnu jste začali pracovat na knížce o podnikatelích První republiky. Jak jste daleko? O kom všem byste rádi napsali? Proč zrovna toto období, proč ne třeba osobnosti novodobých dějin, vaši vrstevníci?
Na začátku tohoto projektu byla taková neurčitá úvaha, že možná v dnešní době nám chybí nějaké povědomí o našich kořenech, i když to možná zní trochu pateticky. Od roku 1989 se snažíme vytvářet „kapitalismus“, i když nemám rád škatulkování, zkrátka něco, co se odlišuje od těch předchozích 40 let socialismu, a co by mělo nějak vnitřně navazovat na tradici První republiky. Že nám v dnešní době chybí nějaká harmonická kombinace hrdosti a současně pokory. Někdy mám pocit, že se buď považujeme za „pupek světa“, anebo šmahem zavrhujeme všechno, co bylo v minulosti.
Tak z těchto úvah vznikla myšlenka projektu, který by trochu přiblížil tradice, na které, ať chceme nebo nechceme, od roku 1989 navazujeme. Nebo spíše, třeba bychom mohli navazovat. Chceme přiblížit, jak se v předválečném období podnikalo, ale nejen z hlediska podnikatelských záměrů, businessu tehdejších podnikatelů.
Není snadné rozhodnout, o kom napsat. Pokud bude první knížka úspěšná a užitečná, možná se dočká pokračování.
Spolupracujeme s předními historiky z Univerzity Karlovy. Vybrali jsme společně takový základní průřez nejrůznějšími průmyslovými obory, ať již to byl Emil Kolben, Laurin a Klement, pan Rückl apod.
Současně s tím vznikl nápad přiblížit tuto problematiku i dětem. A vypadá to, že souběžně vzniknou skutečně i kreslené sešitky pro děti, které by jim podnikání tehdejší doby přiblížily, protože publikace pro dospěláky by na ně byla asi moc složitá.
Můj osobní pocit, nebo poznání z počáteční fáze tvorby (knížka by měla spatřit světlo světa v druhé polovině roku 2014) je, že velmi kontroverzní epochou bude období 1939-1948. Dost značná část českých podnikatelů První republiky byla židovského či německého původu. A z toho důvodu je poznamenala jak německá okupace, tak komunistický převrat. Často obojí.
V těchto dnech je dost „módní“ říkat, co všechno špatného se stalo v 90. letech, co se kde rozkradlo a co všechno je lumpárna. Málokdo si v této souvislosti uvědomí, že všechno to, se dělo třeba trochu divoce v 90. letech, se dělo jenom a právě proto, že se tu předtím v podstatě od roku 1939 dělo něco vcelku nenormálního.
Myslíte si, že byli tehdejší zakladatelé a majitelé firem disciplinovanější a více ctili určité morální principy než je tomu dnes?
Víte, já si nedělám iluze, že lidi jsou nějak moc jiní, než tomu bylo dříve. Ale morální principy jsou tu zkrátka těmi 40 lety narušeny. A to se nedá jednoduše přeprat. Vývoj společnosti klackem nepředěláte. Ale já jsem optimista. Mecenášství, charita, to všechno tady opět funguje, možná se o tom jen málo mluví. My se chceme jenom skromným dílem přičinit o to, aby se vědělo víc o tom, jak to „tehdá“ fungovalo.
Jak zakončí nadace letošní rok?
Já myslím, že vesele!
Zatím se nám daří realizovat projekty, které jsme si naplánovali, a máme i výhled na další projekty v roce 2014.
Dokázali jsme financovat nadaci jednak z naší společnosti T-SOFT a máme i řadu věrných sponzorů externích. Myslím, že jdeme cestou užitečných a prospěšných věcí.
Je také něco, jste nezvládli?
Trochu možná troufale si dovolím říci, že si plánujeme aktivity tak, abychom je zvládali. Nevím, myslím, že se nám pro letošek zatím vše podařilo.
Vaší vizí je vymýšlet a vytvářet projekty, které by jinak nevznikly. Co si všechno pod tím můžeme představit?
Činnost naší nadace se neorientuje na prosté shromažďování a rozdělování finančních prostředků. Snažíme se vymýšlet mezioborové projekty, dávat dohromady lidi různých profesí. Usilujeme o věci, které mají, řekněme, dlouhou trvanlivost. Do této kategorie typicky řadím knížky, které mohou někomu pomoci. Pomoci, nebo přinést nějaké nové poznání. Nejsou to projekty, které by se daly realizovat komerčně. Jako nadace si můžeme dovolit ten „luxus“ udělat věci, které se finančně nevrátí. Ale věříme v jejich prospěšnost.
za rozhovor poděkovala Eva Brixi