Jiřího Cafourka, manažera a podnikatele, organizátora a pořadatele mnoha aktivit, které vedou k vhodnému využití volného času a rozvoji dětské tvořivosti, neznám dlouho. Vím však o něm jedno: je přesný, spolehlivý, rychlý, stručný, vstřícný a velkorysý. Respektuje čas člověka a moc dobře ví, jak rychle utíká. Nezakládá si na malichernostech, váží si pracovitosti. Jsou to vlastnosti, které dělají muže mužem a jichž si nesmírně cením. A nejen já – vnímají to i jeho svěřenci ve včelařském kroužku, i když ne tak ostře jako my, dospěláci. Důkazem toho je, že dokáží naslouchat, vnímat. A tady klobouk dolů.
O tom, že takový kroužek Jiří Cafourek vede, vím, je o něm totiž docela dost slyšet. Avšak zdaleka jsem netušila, jak spatřil světlo světa, co bylo impulzem:
Včelaření – kdy jste se dal na tuto jednu z cest svého života?
Včelařem jsem se stal před čtyřmi roky. V Praze v té době neexistoval kroužek mladých včelařů a já ač nevčelař jsem se vsadil, že jej dokáži založit. Založil jsem kroužek VYŠEHRADSKÝCH VČELAŘÍKŮ a stal se včelařem. Od té doby jsem pomohl ke vzniku jiných včelařských kroužků a také získal pro včelaření několik dalších přátel.
Sdílíte také názor, že bez včel bychom byli bezmocní?
S vymizením včel by si příroda asi poradit dokázala. Pro nás lidi by to však byla obrovská ztráta. Většina zemědělských komodit je na činnosti včel přímo či nepřímo závislá a jejich absencí by klesla produkce mnoha potravinářských produktů. Nechceme-li hladovět, nesmíme o včely přijít.
Jíte vůbec med? Jaký máte nejraději?
Med jsem jedl i před tím, než jsem začal včelařit. Nyní ho ale spotřebuji mnohem více, protože o něm mám mnoho informací. Avšak používám med pouze od našich včel nebo od známých včelařů. I medy mají rozdílnou úroveň, a pokud jej máte od včelaře z vašeho okolí – máte jistotu kvality.
Bez nadsázky, ale ze sázky jste se začal věnovat dětem. Čím jste mládež pro tento obor získal?
Mladí lidé mají ještě čistý a komercí nezkažený vztah k přírodě a ekologii. Není těžké jim ukázat, jak právě včelařství přírodě pomáhá a nadchnout je pro tuto činnost. Těžší je získat zázemí, podmínky a prostředky k provozu kroužku.
Nesedět u počítače a vyřádit se v přírodě, učit se hrou – je to ještě dnes pro děti atraktivní?
Je pravda, že dnešní děti potřebují trochu jiný přístup a motivaci k tomu, aby se o včelaření (a to v našem případě právě v Praze) zajímaly. V našem kroužku se proto nevěnují pouze přímé péči o včely, ale učíme je i propagovat včelařství mezi svými vrstevníky i veřejností.
Jaký máte program, jaké cíle, jaké zkušenosti?
Naším cílem je naučit je praktickým i teoretickým základům včelaření, ale také umět tyto znalosti využít k tomu, aby pro tuto činnost získaly další zájemce. Pořádáme proto například veřejné ukázky včelaření, medobraní pro veřejnost, přednášky pro školy, celorepublikové soutěže a mnoho dalších akcí. V této činnosti spolupracujeme s mnoha mediálně známými osobnostmi, kteří mají k medu, včelám či včelařství kladný vztah a svojí popularitou pomáhají v propagaci včelařství.
Je naděje, že se z vašich členů stanou opravdičtí včelaři? Že je to bude živit?
Naší prioritou není vychovat profesionální včelaře. Spíše mladé lidi, kteří si přes včelařství vybudují silný a kladný vztah k přírodě a včelařství pro ně bude jednou užitečným „koníčkem“. Přesto však máme v našem kroužku například vítězku celostátní soutěže ZLATÁ VČELA 2013 Marušku Machačovou, která má již dnes „profesionální“ znalosti.
Módní trend, o němž se hodně diskutuje – včelí úly na střechách obchodních center a hotelů. Vím, že také něco chystáte, tedy jste jednoznačně zastáncem takové možnosti…
Včelařit na střechách městských objektů není jen módním trendem, ale i cestou, jak rozšířit včelstva ve městech, kde jsou také potřebná. Prostředí střech je stejně tak vhodné jako ubývající dvorky, na kterých v minulosti ve městech lidé včelařili.
Netrpí včely ve městě? Mají co sbírat?
Včely ve městech rozhodně netrpí. Ba naopak zde mají mnohdy kvalitnější a rozmanitější zdroje potravy, než-li na některých vesnicích obklopených pouze poli s monokulturami pro včely nevýznamných rostlin. Množstvím medu i jeho kvalitou těmto „vesnickým“ včelařům směle konkurujeme, což dokazuje i získání tří Zlatých medailí za kvalitu našeho medu v loňském roce.
Letos byla dosti zima a o deště nebyla nouze. Včely neměly dosud asi „na růžích ustláno“. Bude málo medu?
Pochopitelně letošní prapodivné klimatické podmínky udělaly v přírodě mnoho „zmatků“, které včelám příliš neprospěly. Zimu sice včely přečkaly v celku v pořádku, ale nedostatek pastvy, a především její časové rozložení, zcela určitě sníží produkci letošního medu.
Někteří včelaři chovají čmeláky, kteří doplňují opylovací činnost včel. Jak se to osvědčilo?
Čmeláci jsou výbornými a nepostradatelnými opylovači mnoha rostlin. Některé rostliny dokonce opylují kvalitněji a častěji než-li včely. Přesto je však nemohou nahradit. I v našem kroužku proto učíme mladé včelaře mít kladný vztah jak ke včelám, tak ke čmelákům. I když jejich chov je možná komplikovanější a náročnější.
Myslíte si, že pořád ještě platí být pilný jako včela? Nebo i včely mají tendenci pohodlnět?
Domnívám se, že stále platí. I včela sice potřebuje odpočinek, ale práce je pro ni prioritou zajišťující její přežití jako celku. Samotná včelka dělnice by nepřestála bez obětavé spolupráce stovek ostatních včel. Síla a příkladnost včel není jenom v jejich pracovitosti, ale i právě v jejich spolupráci a koordinaci činnosti.
ptala se Eva Brixi
INZERCE
