Když jsem přemýšlela, koho oslovit při sestavování naší nové přílohy Prosperita Fresh Time, jednoznačně padla volba také na Ing. Michala Vaněčka, Ph. D., MBA, spolumajitele firmy T-SOFT a.s. To proto, že je to šéf a ajťák, jenž nepodlehl oboru, který ho živí – informačním technologiím. Nezbláznil se z nich, nepřeceňuje terminologii a neodsuzuje ty, kteří netuší, co je to enter a naopak umějí krásně zpívat lidové písničky nebo pěstovat kytky. Jeho velkou láskou se staly knihy, nebo lépe, literární tvorba. Jeho energie je nakažlivá, ale kopírovat se nedá:
Dříve bývala největší hodnota zdraví, dnes se mluví o čase. Jak to vlastně je?
Já bych to možná neviděl tak odděleně. Myslím, že zdraví je pořád největší hodnota. A s tím časem úzce souvisí. Vážná nemoc vám může ubrat čas.
Jinak času máme všichni zcela stejně, den má pro každého 24 hodin. Jde jenom o to, jak tento čas využijeme.
A v souvislosti s oběma atributy, které si dobře uvědomujete: podnikáte, máte firmu a k tomu jste zřídil nadaci, která se postupně rozvíjí. Píšete knihy pro děti i dospělé. To všechno vyžaduje čas. Musíte splnit očekávání, uživit rodinu, zaplatit zaměstnance, bojovat s neplatiči…
Tak na některé činnosti, které jste zmínila, máte ve firmě lidi. Člověk nedělá všechno sám, to zkrátka nejde. A když tu práci dobře rozdělíte, tak se toho dá zvládnout moc. Firma samozřejmě zabere spoustu času, většinu, protože ne všechno máte z hlediska řízení času v rukou. Někdo vám zavolá, musíte na jednání, které jste neměla v plánu atd.
A díky tomu, že firma funguje, může si dovolit i nadační aktivity. To jsou činnosti, kde si odpočinu od businessu a řízení firmy.
A psaní, to je vysloveně relaxace. A ono to navíc nezabere tolik času, jak si mnozí myslí. Jedu třeba autem do Brna, a když se vracím zpátky do Prahy, mám v hlavě sesumírovanou kapitolu pohádky. Pak jen sednu a napíšu to. A přemýšlet můžete kdekoliv. Spoustu toho vymyslím, když jedu na kole. Stejně většinu práce uděláte v hlavě. To, že člověk sedne a klepe hodinu do klávesnice, to už je jenom technický detail.
Kromě toho vývoj úrovně některých médií, aniž bych chtěl televizi jmenovat, mne přiměl, že už na nic nekoukám, zejména ne na seriály. A to vám dá taky hodně času a čisté hlavy. (smích)
Kolik publikací jste již vydal a o čem všem jsou? A proč píšete tolik pohádek? Nejde o útěk do snů o dobru a zlu? Co z toho dnes vlastně vítězí?
Uf, tak to budu muset chvilku počítat.
Když spočtu všechny knížky a CD, na kterých jsem se podílel autorsky, producentsky apod., tak jich je, tuším, 22; CD celkem šest. Pokud jde čistě o moji autorskou tvorbu, tak vlastních knížek je šest, CD dvě. Tedy vydaných, několik dalších věcí je teď rozpracovaných nebo čekají v nakladatelstvích na rozhodnutí nebo výrobu.
A když to tak počítám, tak ta moje tvorba je půl napůl povídky a pohádky. Když tedy nebudu počítat nadační produkci.
No a proč pohádky? Když jsme napsali s Renatou Petříčkovou první pohádky o kutnohorských skřítcích, tak jsem je odnesl svému kamarádovi, akademickému malíři Ondřeji Zahradníčkovi, a on se pro to nadchnul, že to bude ilustrovat jako tradiční českou klasiku, protože ta prostě na trhu chybí. No a tak ta vzájemná spolupráce postupně vyústila k tomu, že z toho je trilogie.
Nevím, jestli je to přímo útěk do snů o dobru a zlu. Možná ano, takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Chtěli jsme, aby vznikly pohádky ve stylu staré české klasiky. A samozřejmě to dobro a zlo je základním atributem poctivé pohádky. To jsou archetypy, které utvářejí dětem hodnotový systém. Zlo pak třeba reprezentuje čert apod. I když s oblibou tvrdím, že čert není strašný, protože by byl snad zlý, ale protože je starý a mnoho pamatuje. Taky si všimněte, že ve většině pohádek je čert vždycky spravedlivý!
A není obecně podnikání také touha po tom, aby dobro přebilo, dejme tomu, hloupost?
Nevím, jestli je v tom touha, ale každopádně podnikání je dennodenní úporný boj s blbostí, kterou si možná leckdo neumí ani představit.
Hloupost nejde porazit, ale bojovat se s ní musí.
Autorem některých děl nejste sám – je to kolektivní práce. Podle čeho si vybíráte další osobnosti do týmu? Ať již spoluautory, či interprety?
Co se týče pohádek, tak některé jsem napsal s Renatou Petříčkovou, jak jsem již uvedl. S tou jsem se před lety seznámil tak, že když vyšla knížka Medvědí prázdniny, tak mne oslovila, že by ráda se mnou udělala rozhovor pro nějaký internetový portál.
A během rozhovoru jsme zjistili, že ona píše taky pohádky a časem vznikla myšlenka napsat něco společně. A bylo.
A interpreti pro pohádky? To je vskutku překvapivě jednoduché. Například u Medvědích prázdnin jsem měl vysloveně pocit, že by bylo úžasné, aby to namluvil Jan Tříska. Knížku tehdy vydala Jana Merunková, resp. její společnost Nut’s Production. Paní Merunková sehnala mail na pana Třísku, a knížku jsme mu poslali s dotazem, jestli by ji nenamluvil. A on, že ano. A protože to bylo pro postižené děti, tak to udělal zcela zdarma a úžasně! A s dalšími CD to bylo podobné. Nabídli jsme to panu Janu Přeučilovi a on souhlasil.
Druhou skupinou jsou knížky, jejichž vznik způsobujeme v rámci nadace. Ono to zní divně, že způsobujeme vznik knížek. Ale já už dlouho marně hledám nějaké jedno české slovo, které by to vystihovalo. Zkrátka na začátku je nápad, že by mohla vzniknout knížka. Seženou se na to peníze, dají se dohromady lidé, kteří by se na tom mohli podílet a nasmlouvá se nakladatelství. Již tradičně nadační knížky děláme s nakladatelstvím Maxdorf.
Lidé do týmu se shánějí podle charakteru knížky. Například ta poslední, o handbikerovi Honzovi Tománkovi, si „vynutila“ účast lidí, jako je MUDr. Kříž (primář spinální jednotky v Motole), Petr Havlíček nebo Daniel Landa. Zkrátka proto, že s nimi Honza spolupracuje. Tuhle knížku dala dohromady Renata Petříčková. Oslovil jsem ji hned, jak vznikl nápad knížku vytvořit. Protože jsem už věděl, jak umí dělat „novinařinu“, a znal jsem její přístup k problémům a k práci. A teď, když je publikace hotová, musím uznat, že to byla skutečně dobrá volba!
Pro vznik knihy o příbězích pacientů se závažnými onemocněními zase spolupracujeme s pacientskými organizacemi, jako je MammaHelp, Lymfom Help, Onko Unie, ILCO apod. Naše nadace T-SOFT ETERNITY má od začátku cíl dělat takzvané mezioborové projekty. A zatím, aspoň myslím, se nám to daří formou knížek – zpracovat téma z pohledu různých názorů, různých odborností.
Kde si zájemci mohou vaše knihy nebo nosiče koupit?
V běžných knihkupectvích nebo internetových obchodech. Snad s výjimkou jednoho CD, které jsme vytvářeli vysloveně jako pomoc pro hendikepované děti a to nešlo do prodejní sítě.
Nadace T-SOFT ETERNITY chce zejména pomáhat – hendikepovaným dětem, zajímavým počinům, přínosným a optimistickým myšlenkám. Je to jako srdce na dlani – proč tolik úsilí?
Mně to přijde jako dobrej nápad.
A taky mi přijde, že by to vlastně mělo být normální, že se firma, jako je T-SOFT, angažuje i mimo rámec svého podnikání.
Čím doplňujete energii vy? Tu k odvaze myslet dál, do budoucna, být dobře naladěn, usmívat se…
Hlavně doplňuju energii doma, s rodinou, především o víkendech. A jinak asi právě tím střídáním aktivit, takže jedna se stává relaxací a odpočinkem od té druhé a třetí, a naopak.
otázky připravila Eva Brixi
INZERCE
